Výskyt také v San Luis Potosí

Nové stanoviště Ariocarpus agavoides
od: J. Manuel Sotomayor M. del C., Alberto Arredondo Gómez & Mario Martínez Méndez

Úvod:
Ariocarpus agavoides byl objeven ing. Marcelino CASTANEDOU (1941) a popsán nejdříve jako Neogomesia agavoides. Později byl tento druh převeden ANDERSONEM (1962) do rodu Ariocarpus (SCHEIDWEILER 1838). Mnoho dlouhých let byly znalosti o výskytu tohoto druhu omezeny na okolí města Tuly ve státě Tamaulipas a mělo se za to, že se jedná o rostlinu v tomto státě endemickou. ANDERSON (1994) zveřejnil zprávu o existenci tří poblíž sebe ležících nalezišť; před krátkou dobou informoval Martinez J. G. (osobní zpráva) o novém nalezišti, které se nachází jižně od typové lokality.

Rozšíření ve státě San Luis Potosí
Při naší studijní cestě objevila naše skupina (San Luis Potosi) dvě nové populace Ariocarpus agavoides v okolí obce Guadalcazar (Abb. 2, Karte 1), obě s velkým počtem rostlin.

Stanoviště 1 (Abb. 1): plochý pahorek s vápenecovými usazeninami a usazeninami dolní křídy (INEGI 1979), s alkalickou půdou (pH 8,3), hlinito-kamenitý, klasifikovaný jako střední struktura litosolu [Litosol mittlerer Textur] (INEGI 1973), mezi 1240 a 1280 metrů n.m. a s přibližně 10% sklonem. Klima suché, mírně teplý, s letními dešti, klasifikováno jako BS0hw (INEGI 1983). Dominující vegetace je složena z Matorral Rosetofilo (sensu RZEDOWSKI 1957) s převažující Hechtia glomerata. Dalšími průvodními rostlinami jsou Helietta parvifolia (Barreta), Dasylirion berlandieri (Sotol), Acacia crassifolia (Centavillo), Ephedra spec., Larrea tridentata (Gobernadora), Lippia berlandieri (Oregano), Mimosa zygophilia, Yucca carnerosana (palma samandoca), Celtis pallida (Granjeno). Z ostatních kaktusů se nacházejí: Coryphantha glanduligera, Coryphantha palmeri, Echinocactus platyacanthus, Myrtillocactus geometrizans a Thelocactus tulensis. Jedním zajímavým fenoménem je společná výskyt (sympatrie) s Ariocarpus retusus (Abb. 3).

Stanoviště 2 (Abb. 4): Pahorek s vápencovými usazenina ze spodní křídy, s obdobnou půdou a klimatem jako předcházející naleziště, se zřetelnou vápencovou skálou. Nalézá se asi 12 km na jihovýchod od naleziště 1. Tato populace Ariocarpus agavoides se nalézá ve výšce 1230 až 1290 m n.m., se sklonem 10-15%. Vegetace odpovídá podle rozdělení RZEDOWSKEHO (1957) Matorral Rosetofilo s Agave lechuguilla (Lechuguilla) a Hechtia glomerata (Guapilla); ve výše ležících částech pak křoví Agave striata (Espadin). Dalšími průvodními rostlinami jsou: Larrea tridentata, Larrea berlandieri, Ortosphenia mexicana, Ptelea trifoliata (Zamahuil, Zorrillito nebo Palo Blanco), Yucca carnerosana. Z ostatních kaktusů se vyskytuje Coryphantha palmeri, Echinocactus platyacanthus, Echinocereus pentalophus, Mammillaria formosa ssp. chionocephala, Mammilloydia candida, Opuntia imbricata, Opuntia leptocaulis, Opuntia microdasys a Thelocactus tulensis. Na tomto nalezišti se nenacházejí žádné rostliny Ariocarpus retusus.

Vlastnosti populace
Ariocarpus agavoides je na obou nalezištích stejným druhem. S oblibou osídluje malá, odkrytá místa s drobným štěrkem bez konkurenční vegetace a vytváří kolonie s hustotou populace 8 až 22 jedinců na čtverečním metru. Na nalezišti 1 směřují rostliny do Východu, na nalezišti 2 k severu. Většina rostlin vykazuje na jedné či více bradavkách známky poškození od kozích kopyt . Odhadujeme počet rostlin na obou nalezištích na několik tisíc kusů. Dobou rozkvětu je měsíc září.

Morfologické rozdíly
Rostliny z popisovaných nalezišť mají stejnou velikost, bradavky, plody i také tvar, velikost a barva semen je stejná jako u rostlin popsaných z typové lokality. (Abb. 5). Všechny námi zkoumané rostliny byly zaprášené, a barva jejich bradavek se jeví jako světle šedá. CASTANEDAS uvádí v prvotním popise chybějící trny nebo vzácně trny délky 2, 2 až 4 mm; popis BRAVO-HOLLIS & SANCHEZ-MEJORADA (1991) uvádí "... vzácně 2 trny opatřený."; ANDERSON (1994) píše ve svém krátkém popisu "...usually lak-ing spines.." [...Trny většinou chybí...]. Rostliny, které jsme na nalezišti studovali, tyto údaje potvrzují, bradavky mají vzácně 1 nebo 2 trny.

Naopak rostliny z nalezišť v San Luis Potosi mají v rozporu s rostlinami z typové lokality a také ostatních nalezišť v státě Tamaulipas na mladých bradavkách až 6 (většinou 4) trnů, z nichž 1 až 4 setrvají i na starších bradavkách (Abb. 6). Areoly mají až 4,5 mm v průměru, jsou kulaté, příčně k bradavce směřující, pokryté hojnou vlnou šedobílé barvy. Trny jsou ohnuté nebo odstávající a u konce mírně prohnuté, u základny široké, mírně tuhé a křehké, bazálně zploštělé (Abb. 7 und Abb. 8), některé s axiální podélnou brázdou. Jsou většinou souběžný k sobě postaveny a sledují směr bradavky, délky 6 mm.

Vyskytují se mírné rozdíly v květech: vnější okvětní lístky jsou bílé barvy a mají široký, ne ostře ohraničený střední proužek intenzívní růžově červené barvy (Abb. 9). Jiné květy mají vnější okvětní lístky intenzívně růžové barvy s úzkým, o něco tmavší středním proužkem.

Tyto uvedené rozdíly nejsou postačující pro klasifikaci na nějakém stupni, neboť se jedná pouze o ekotypový rozdíl mezi rostlinami z typového naleziště (Abb. 10) (HERNÁNDEZ-BARRERA 1992) a rostlin ze San Luis Potosí.

Stupeň ohrožení druhu
Naleziště ve spolkovém státě Tamaulipas byla intenzívní drancována, jak typová lokalita, tak i obě ostatní. ANDERSON (1994) uznal situaci na těchto třech známých nalezišť jako kritickou a klasifikuje druh jako jako "ohrožený". GLASS (1998) uvádí, že jsou známé jen dvě nebo tři malé populace a stupeň ohrožení druhu jako vážně ohrožen jedna. NORMA OFICIAL MEXICANA (1994) klasifikuje druh v kategorii "v nebezpečí vyhubení", stejně jako je uvedeno v dodatku CITES-I (HUNT 1999).

Stupeň ohrožení druhu na nalezištích ve státě San Luis Potosi
Obě uvedená naleziště nemohou být agrárně využita, nalézají se daleko pryč od lidských obydlí, nejsou známa pro nezákonné sběratele a pro obyvatele nemá tento kraj větší význam. Není znám žádný důkaz pro existenci intra- nebo interspecifické konkurence, ani nemocí způsobených hmyzími škůdci. Jediným známým škůdcem jsou kozy a jejich kopyta.

Objev těchto obou popsaných nalezišť zásadně mění stupeň ohrožení Ariocarpus agavoides. V souladu s kritérii IUCN (IUCN 1994) posuzujeme nyní stupeň ohrožení jako "málo rizika/mírně znepokojivé". Pokud by však tyto lokality byly objeveny ilegálními "sběrateli", je pravděpodobné, že je čeká podobný osud, jako lokality ve státě Tamaulipas.

Závěr
V souladu s až do dneška známými údaji existuje 6 nalezišť a to je první zpráva o výskytu tohoto druhu ve státě San Luis Potosi. Uvedené morfologické rozdíly odpovídají ekotypu varianty. Stupeň ohrožení bude díky novým nálezům výrazně přehodnocen.

Exemplář rostliny nalezené v San Luis Potosi byl uložen v Herbario Isidro Palacios del lnstituto de Investigaciones de Zonas Desérticas de la Universidad Autónoma de San Luis Potosí (SLPM) pod číslem SLPM 27472.

Poděkování
Biol. Jose Garcia Perezovi, odpovědnému za Herbario Isidro Palacios, za jeho pomoc při zhotovení herbářové položky; Betty Fitz Mauriceovi za překlad tohoto článku; CoNaCyT za finanční podporu Proyecto RN-8/97 a Fundacion PRODUCE de San Luis Potosi A.C. za finanční pomoc stejně jako Dr. Reto F. Dichtovi za německý překlad.

Literatura:

• ANDERSON, E. F. (1962): A revision of Ariocarpus (Cactaceae). II, The status of the proposed genus Neogomesia. - Amer. J. Bot. 49: 615-622. 
• ANDERSON, E. F., ARIAS MONTES, S. & TAYLOR, N. P. (1994): Threatened cacti of Mexico, - Royal Botanic Gardens, Kew.
• BRAVO-HOLLIS, H. & SANCHEZ-MEJORADA R., H. (1991 ): Las Cactáceas de México, Vol. 2. - Universidad Nacional Autónoma de México, México D. F.
• CASTANEDA, M. (1941 ): A new cactus. - Cact. Succ. J. Amer. 13: 98.
• HERNANDEZ-BARRERA, J. T. (1992): Aspectos biológicos de Ariocarpus agavoides (Castaneda) Anderson. - Cact. Suc. Mex. 37(2): 40-45.
• HUNT, D. (1999): CITES cactaceae checklist. 2nd ed. - Royal Botanic Gardens, Kew.
• GLASS, C. (1998): Guía para la identificación de las Cactáceas amenazadas de México. - Edit. Fideicomiso Fondo para la Biodiversidad, México.
• INEGI (Instituto Nacional de Estadística, Geografía e Informática) (1973). Carta Edafológica, F-14-A-46, esc.: 1:50.000.
• INEGI (Instituto Nacional de Estadística, Geografía e Informática) (1973). Carta Geológica, F-14-A-46, esc.: 1:50.000.
• INEGI (Instituto Nacional de Estadística, Geografía e Informática) (1973). Carta Estatal de Climas esc.: 1:1.000.000.
• IUCN (1994) Species Survival Commission. Red List categories. Version 2.2. - Schweiz
• NORMA OFICIAL MEXICANA (1994): Diario Oficial de la Federación. Norm-059-Ecol-94.
• RZEDOWSKl, J. (1957): Vegetación de las zonas Aridas de los Estados de San Luis Potosí y Zacatecas. - Rev. Soc. Mex. Hist. Nat. 18: 1-4.
• SCHEIDWEILER M. J. (1838): Descriptio diagnostica nonnullarum Cactearum quae a domino Galeotti in provinciis Potosi et Guanaxato regni Mexicani inveniuntur. Genus Ariocarpus. - Bull. Acad. Sci. Brux. 5: 491-492