Myslím, že mnoho nepřeháním, když řeknu, že v Bavorech sídlí jedna z nejhezčích českých sbírek kaktusů a kaudexních sukulentů. Je to sbírka Pepíka Buška, kaktusáře, který už od roku 1968 sídlí v Německu poblíž Mnichova. Pro naše noviny jsem se ho zeptal, co provázelo stěhování českého kaktusáře do nehostinné ciziny – a jaké další osudy Pepíka provázely – a tady je jeho vyprávění:

Stěhování kaktusáře na západ – nic moc zajímavá, spíše banální historie. V roce 1968, kdy jsem emigroval do Německa, jsem byl kaktusářem s velice ohraničenými možnostmi, to spíše mé sny byly grandiózní a fantastické. Odcházel jsem s malým ruksáčkem, něco jako pohádkový Honza, v ruksáčku foťák a 4 čabajky, s původním cílem jen tak juknout do bavorských Alp.

Můj sen odjížděl se mnou, za každým kopcem jsem již viděl Mexiko a vše jsem dělal s cílem se tam někdy podívat. Jako druhou variantu k mému živobytí jsem si představoval, že bych místo strojařiny mohl „LOVIT KAKTUSY“ někde v horách Mexika nebo Peru.

V Peru mě tehdy již předběhl Kníže a rozmlouval mi v korespondenci, aby mě náhodou nenapadlo se odstěhovat do Peru. Na vše jsem si chtěl nejdříve vydělat peníze a počkat až bude tolik peněz, že budu moci založit vlastní firmu. Vše bylo daleko obtížnější než je tomu dnes. Dolar stál tehdy 4 marky, lety byly daleko dražší než dnes a proto bylo nutné neustále šetřit. Z Čech jsem si nechal přivézt mou matkou vždy kousíček sbírky, 5 - 6 kytek, malých turbiňáků ,nebo malých astrofyt a ty jsem pěstoval ve Frankufurtu více méně na okně. Pak jsem se seznámil s Köhresem a tomu jsem pomáhal zakládat jeho sbírku, kterou právě koupil od sestry tehdy největšího sběratele RITTERA.

V ten okamžik jsem měl možnost pěstovat kaktusy v solidním skleníku u KÖHRESE a importovat rostliny od KNIZETE a z USA. Lide byli šetrní a za kaktusy nechtěli vyhazovat zbytečně peníze, ale tím pádem co jsem neprodal zůstávalo a sbírka rostla.

Pak jsem si na ploché střeše baráku ve Frankfurtu ve 4 poschodí postavil malý skleník a tam již byla krasná sbírka rodentiofyl a lobívií od Knížete a pak pediokaktusy z USA. Toto provisorium jsem dlouho nevydržel a odstěhoval jsem se do maloměstského Wolfratshausenu u Mnichova, kde jsem okamžitě začal stavět pařeniště, pak skleník a po 10 letech další velký skleník - náhle uběhlo 32 let ..... a kaktusy mi dělají radost jako před 30 lety. Navštívil jsem všechny země mých snů a zůstal přesto strojařem. Naštěstí!! Kaktusářskou firmu jsem nezaložil, ale firmu na konstrukci strojařských produktů ano, ta velmi dobře pracuje a já nemusel jsem emigrovat z pohodlného Německa za obživou někam do horoucích pekel.

V Čechách, v Německu a jiných zemích jsem udělal za ta léta mnoho přednášek a nakazil novou generaci milovníků kaktusů cestovatelským virusem.....a určitě to každému z nás neuvěřitelně obohatilo náš denní život. Tento koníček rozšířil celý můj horizont. Naučil jsem se vnímat a fotografovat přírodu, viděl nekonečnou variabilitu rostlin na nalezištích. Myslím, že by si žádný milovník rostlin neměl nechat ujít možnost vidět své rostliny přímo na nalezišti! Pár fotek pošlu dodatečně - pro ty, kteří mne ještě nemohli navštívit.

Zdraví vás Josef Bušek z Německa