Miroslav Kukla - Neratovice

V rodinném domku s větší zahradou a nezbytnými skleníky se v Neratovicích věnuje kaktusům Miroslav Kukla. Začínal v roce 1969, když si přivezl z Alžírska pár odnoží opuncií, pak mu manželka opatřila nějaké echinopsisy a kaktusář okýnkář byl na světě. To bydlel ještě v Praze a byl i členem pražského spolku. V roce 1972 se přestěhoval do Neratovic i se záměrem vybudovat na zahradě skleník. To záhy úspěšně realizoval a nyní má dva velké klasické a několik stolových skleníků. V počátcích se věnoval parodiím, jezdil do NDR v rámci „Freundschaftu“ a jeho parodie z té doby pocházejí od pana Mathese. Pak nakoupil neoporterie, každý rok něco jiného, dokud nebyl skleník plný. Soustřeďoval se vždy na vzácnější „obtížné“ rostliny, např. sklerokaktusy, pediokaktusy, navajoe, echinomastusy, aby sám sobě dokázal, že to zvládne. V době jeho počátků nebylo literatury moc, tak často experimentoval.

Vysévání považuje za nutnou součást kaktusaření. Dnes vysévá do stavebního experlitu a to na jaře i v létě a pikýruje relativně brzy, každopádně ještě týž rok. Malé semenáčky pikýruje tzv. „do brázdy“ - tam je umístí, potom přihrne substrát a udržuje ve vlhku ve skleníku. Proti plísni používá Orthocid a Thiuram.

Roubování je velmi podstatnou náplní přítele Kukly. Dříve rouboval, jak říká, „všechno“. Dnes pěstuje mnohdy pravokořenné i echinomastusy a jiné na pěstování složité rostliny. 

V počátcích vyšel z návodu v ostravském Ostníku a jako podložky používal pereskiopsis a současně echinopsisy, jimž zůstal věrný dodnes. Větší rostliny roubuje na pasakány. Snad na 15 let zavrhl jusberty a nyní je zase v posledních pěti letech rehabilitoval. 

Vynálezem přítele Kukly je následující technika:  podložky echinopsisů dostatečně zalije a dá je do tmy a tepla, aby trochu vytáhly. Potom na horní jemnou mladou tkáň roubuje i jen několikadenní semenáčky, třeba pouze 1 milimetr velké, s vynikajícími výsledky – mohou potvrdit, sám jsem viděl. Obecně pro roubování rada – podložka musí být napitá, ale u roubu je lepší, když je trochu zavadlý. Pak se nevytváří mezi podložkou a roubem vrstvička a roub hned „saje“.

Ještě jeden velký úspěch stojí za zmínku. Týká se Escobarie schaffeyi. Frič ji popsal jako Fobea viridiflora, zelenokvětou. Před řadou let přítel Krůta sprášil rostlinu s bílými květy a tehdy zcela raritní rostlinu zelenokvětou. Semena rozdělil na tři díly, z nichž jeden obdržel přítel Kukla. Vypůjčil si knihy o genetice a šlechtil rostliny deset let, až se mu podařilo vypěstoval Escobarii schaffeyi zelenokvětou.  Dnes je již možno získat semena a dokonce i rostliny kvetoucí zeleně.

Sbírka obsahuje hodně starých a velkých  rostlin a zvláště kaktusy pěstované prakticky ve volné kultuře na zahradě, jen s lehkými stříškami proti dešťům, vynikají krásným otrněním. 

A abych nezapomněl na raritu – po povodni v roce 2002, když na její následky navždy opustil přítele Kuklu jeho věrný bílý špic, zaujaly jeho místo tři kočky. Resp. minimálně jedna z nich doslovně místo  přímo na parapetu mezi kaktusy.

Přítel Kukla je nejméně 10 posledních let předsedou klubu kaktusářů Byšice. Jak sám říká, jde o malý klub, ale v současnosti zaznamenali „přírůstek“ dvou členů. Jeho sbírka v čisté ploše asi 40 m2 je mezi kaktusáři dost známá a návštěva není problém po předchozí dohodě. Semenáčky jsem zde viděl, a sám jsem si zde před pár lety opatřil několik druhů escobárií. 

Návštěvu mohou jen doporučit, neboť je možno se pokochat pěknými kaktusy, ale též pochytit něco z rozsáhlých pěstebních zkušeností  toho milého, vstřícného, a co musím zdůraznit, velice vtipného, kaktusáře.