Po získání domu v Kojeticích postavil asi v roce 1975 pan Šebestián skleník. Většina jeho kaktusů pochází z jeho výsevů, i když nakupoval také rostliny, kde se dalo - na zájezdech, na výstavách, vzpomíná i na pana Rektoříka, od něhož má některé kaktusy, ale kde si opatřoval i semena.
Po přestěhování do Kojetic vstoupil pan Šebestián do klubu Všetaty, aniž ovšem ukončil členství ve spolku pražském, takže je členem obou klubů a k oběma má velmi dobrý vztah.
Kaktusy pěstuje pan Šebestián ve skleníku 6,5 x 4, dále v podkrovním skleníku, kde má v zásadě jen semenáčky, část kaktusů má ve volné kultuře, venku má též druhově velmi rozsáhlou sbírku Phyllocactusů. Všechny kaktusy pak na zimu stěhuje do skleníku, kde pod skla dává rámy s folií, takže vytváří další izolační vrstvy a vytápí skleník topením z domu. Svou sbírku v „čistých“ metrech odhaduje na 30 m2.
Zvláštností sbírky pana Šebestiána jsou vysoké kaktusy, jde např. o Eriocactus lenighausii a další dnes letité a velmi vysoké rostliny. Tam, kde již dosáhly ke stropu, jsou odříznuté a na vysoké a silné podložky takto vzniklé jsou naroubovány, např. Lobivia kupperiana, nebo eriosycie a jsou tak k vidění veliké a krásné naroubované rostliny. Jinak stojí za shlédnutí velké roubované i pravokořenné ariocarpusy, mnoho let staré ferokaktusy, astrophyta, mamilárie. Kromě toho ovšem všehochuť rodů i druhů.
Z fines pana Šebestiána mě zaujal jeho způsob výsevů. Jak říká, vyzkoušel úplně všechno, ale zůstal u následujícího způsobu. Vezme vrchní část misky od nanukáče a do ní dá tenkou vrstvičku (odhadl bych to na sotva 1 cm) na štukovém sítě prosetého jemného písku. Do této části, coby do podmisky, pak vloží proděrovanou spodní část misky od nanukáčů. Do ní nasype základní substrát, tj. písek smíchaný se zeminou ze zahrady, vše proseté na štukovém sítě, a ¾ hodiny přepařené v páře.
Semena vysévá zásadně do řádků a používá semena propraná s hypermanganu (dá je do plátna, utvoří malý balíček, který ve vodě s hypermanganem máčí, pak nechá semena oschnout i s plátnem na savém papíru).Vysévá zásadně koncem května či začátkem června, když je už dostatečné teplo a misku s kaktusy nyní volně nahoře uzavřenou dává do skleníku. Čas od času, protože horní víčko není zavřeno napevno, takže se voda odpařuje, dolévá ji tak, že nalije do „podmisky“ a tedy do písku, z nějž se voda nasaje otvory do misky se substrátem. Za sebe říkám – bezvadný způsob, podle toho, co jsem viděl. Určitě také vyzkouším.
Roubování je také oblíbenou činností pana Šebestiána. Kromě podložek jusbertů jsem viděl čerstvě naroubované ariokarpusy (snad všech druhů) na Echinopsis eryiesi a vše úspěšné. Předpoklad úspěchu roubování vidí pan Šebestián v tom, aby se roubovalo pokud možno v květnu či maximálně v červnu. Jinak samozřejmě jako záchranné roubování či z jiné naléhavé potřeby je možné i jindy, ale uvedený čas považuje za ideální. A zasypat rány hliníkových práškem.
Pan Šebestián i s manželkou jsou nesmírně pohostinní a milí lidé a pan Šebestián studnice zkušeností a kaktusářské i lidské moudrosti. Návštěvy přijme pan Šebestián po předchozí domluvě.
|
|
|
