Je ovšem umístěno v pečlivě upraveném okolí, zámková dlažba i skalka sice dle slov majitele zde nejsou dlouho, ale vše je bezvadné. Pohodlné a esteticky bez závad. Ovšem jak pan Hoffmann přiznal, přemísťoval pařeniště třikrát, než našlo své nynější místo. I uvnitř pařeniště jsou betonové dlaždice a na nich jsou vyskládány kaktusy - radost na ně pohledět. A vše zase pěkně systematicky, podle velikosti kaktusů, od menších, až po krásné sbírkové kusy, které jsem také viděl na rakovnické výstavě. Přitom do pařeniště stěhoval kaktusy pan Hoffman letos teprve koncem května.
Sukulenty jsou také oblíbeným zájmem pana Hoffmana a tak jsou ve venkovní kultuře u vnější části u pařeniště, jednotně obsypané uvnitř květináčů drobným štěrkem, takže zase celkový dojem je velmi pěkný nejen z krásných kytek, kterým zde čerstvé povětří evidentně svědčí, ale také z jejich bezvadné úpravy. Hlavní skleník tvoří část domu a to horní patro, které je zčásti postaveno firmou, zčásti se podílel i pan Hoffmann. Makrolon (pokud se nemýlím a myslím, že ne) na železné pečlivě stříbrně natřené konstrukci, všude čisto a upraveno. Po stranách kaktusy, uprostřed sukulenty, nahoře na šikovně vymyšlených policích semenáče. A celkové dojem je bezvadný.
Na kaktusy jsem koukal trochu divně, protože směs, v níž byly ty menší, jsem nikde jinde neviděl. Je to jíl smíchaný s neaktivní, již jednou vytvrdlou a nyní již netvrdnoucí sádrou. Zdálo se mi, že je to beton, ale kaktusům v této směsi evidentně svědčí. Zalévá se dle počasí asi jednou týdně a to podmokem a tento substrát má prý lepší nasáklivost i vysychavost, než běžný substrát. Ačkoliv jsem považoval směs za zcela tuhou, bylo vidět, jak kaktusy při růstu tento substrát nadzvedávají a prospívají. Ani „běžný substrát” tak, jak jej používá pan Hoffmann, však pro mnohého tak běžný zase nebude. Jde o směr zahradnického substrátu B a jemného štěrku. Přitom pan Hoffman jmenoval minimálně dva druhy štěrku, které používá. A rostliny jsou jako vysoustruhované, bez kazů a vad. Pan Hoffmann pěstuje kaktusy bez specializace, hlavní je to, co se mu líbí. Platí to nejen o kaktusech, ale i o sukulentech. Na ty já zrovna nejsem odborník, ale chvála na pana Hoffmanna zaznívá právě v tom směru, jak rychle dokáže sukulety ze semen vypěstovat do kvetoucích rostlin (např. Adenium obesum, Pachypodium succulentum). O tom jsem se přesvědčil na vlastní oči, stejně jako, že kvetoucí sukulenty jsou opravdu velkým zážitkem.
Hnojení pan Hoffman moc nepraktikuje, a pokud, tak dnes již běžná průmyslová hnojiva, Kristalon a Vuxal, nyní zkouší ještě něco do substrátu. Ještě jednu trochu zvláštnost jsem zaznamenal - vysévání do čisté antuky a ponechání semenáčků celkem dlouho bez pikýrování. A semenáčky vypadaly pěkně k světu. Pan Hoffmann roubuje rád, jak ovšem říká, tak “jednoduché podložky”, ty kde jde roubování rychle, např. selenicereusy, pereskiopsis, ale také opuncie, nerad roubuje na echinopsisy, právě pro pracnost. Roubuje i nepatrné semenáčky, jak jsem se mohl přesvědčit a to velmi úspěšně. Pokud jde o cestování za kaktusy, má je pan Hoffmann rád, ale zatím po tuzemsku, Mexiko či jiná exotika, to snad někdy v budoucnu, až bude méně starostí s domem, zahradou, atd. Pan Hoffmann je členem rakovnického kaktusářského spolku. Jeho činnosti se zúčastní evidentně rád, minule pracoval na výstavě jako pořadatel u prodeje. A proč se přestěhoval z Prahy na vesnici? Prostě má rád přírodu a chtěl mít dům a hlavně zahradu. Myslím, že se mu splnil jeho sen a nejen na sbírce kaktusů a sukulentů, ale i na té zahradě je patrné, že se mu odvděčuje za péči, kterou do ní vložil. A můj z dojem z tohoto kaktusáře – odvaha, cílevědomost a systematičnost. A láska k přírodě. Nezanedbatelný je určitě cit pro krásu, vždyť se ani netajil tím, že si vybírá kytky podle toho, nezavrhuje ani hybridy, když jsou krásné zvláště v květu. Na příkladu bych ho chtěl charakterizovat asi takto: betonové koryto, které koupil i s domem osázel mrazuvzdornými opunciemi, které jsou již nyní pořádně velké. Hodlá vše umístit na zeď, řekl bych tak do výšky 170 cm, možná i výše. Mínil jsem, že to bude chtít vysokozdvižný vozík – ale ne, povídá pan Hoffmann, to tam zvedneme na provazech. Já věřím, že to dokáže. Stejně jako, že za nějaký čas, který možná ani nebude tak dlouhý, přistaví nejen garáž, ale hlavně na ní natáhne svůj domovní skleník, přesně tak, jak s tím počítá.
Výhodu má pan Hoffman v chápající manželce a bohatý je i o svůj nejlepší výpěstek, jak bych tipoval, a tím je malý Adámek, který umí pěkně dlouhé básničky, i když do školy mu ještě dost času zbývá. Moji sympatii má ovšem zejména proto, že v něm vidím jistého budoucího kaktusáře. Sbírka pana Hoffmanna je stará asi deset let, čítá zhruba 20 m2 a lze ji navštívit po telefonické domluvě na t.č. 602 851 010, nebo se lze domluvit i e-mailem na adrese petr.hoffmann@quick.cz A pokud jde o turistiku, když nechci zrovna znovu
jmenovat Rakovník, kam je dobře zajet na oběd, tak co
takhle kounovské kamenné řady, nebo ne tak docela
daleké Lány se zámkem, který je tradičním sídlem
našich presidentů a s několikrát do týdne otevřenou
ohromnou zahradou, kde sedával T. G. Masaryk s Karlem
Čapkem, na Lánech je i hrob T. G. M. a muzeum
historických automobilů, od Rakovníka je nedaleko i
známý a krásný Křivoklát. Já bych řekl, že
takovýto výlet stojí za to.
|
