Ještě jeden postřeh. Ing. Danda si váží členů svého spolku. To samozřejmě neříkal takhle přímo, ale vyplynulo mi to z jeho vyprávění, třeba o nejstarším členovi jejich spolku, kterému je již 85 let a mluvil o něm s obdivem a úctou. A ještě jedna trochu výjimečnost. Ing. Danda má rozsáhlou kaktusářskou a sukulentářskou knihovnu nejen v češtině, ale i v angličtině a němčině. Vyprávěl, že jakmile někam jede, pak obíhá antikvariáty a třeba kniha o sukulentech z roku 1942 v němčině byla opravdu úplně perfektní.
K Ing. Dandovi jsem vyrazil 22. 8. 2004 po návštěvě sbírky pana Macáka. Nebyl v tom problém, protože oba jmenovaní jsou přátelé a pan Macák mě svým autem nanavigoval až před dům Ing. Dandy. Ale k nalezení je to ve Smečně docela snadno, protože dům Ing. Dandy je přímo u silnice a dá se před ním výborně parkovat. Ing. Danda má kaktusy ve třech pařeništích, z toho ve dvou velkých a zbytek „malých“ kytek má ve fóliovníku, který zčásti využívá též pro jiné účely. Pařeniště jsou plná v zásadě jen sbírkových rostlin, starých i několik desítek let. Zejména ferokaktusy stojí za vidění, ale jsou zde i ostatní rody. Protože Ing. Danda pěstuje to, co se mu líbí, jde z hlediska různorodosti opravdu o dost velký výběr. Musím se přiznat, že já jsem jásal nad kvetoucími Leuchtenbergia principis. Ing. Danda přiznal, že už je má moc let od Dr. Říhy a řekl bych, že na ně byl také docela hrdý. Pro mě to byl opravdu bezvadný zážitek a kdybych byl závistivý, jakože se mi naštěstí této vlastnosti nedostalo, tak bych určitě tyhle dvě kytky záviděl.
Ing. Danda vysévá každoročně, objednává u všem kaktusářům známých firem semena, ale semena má samozřejmě i svoje. Roubování nejen nepreferuje, ale využívá jen jako záchranné. Jeho názor, že vypěstovat určité druhy jako pravokořenné stojí za ten zážitek a je to kaktusářská maturita, je docela sympatický a má logiku. Pokud jde o substráty, pak zahradní kompost a písek Chržín. Písek vůbec Ing. Danda ctí a uznává, jednak pro zakořeňování, např. ferokaktusů, které by bylo jinak problém zakořenit, tak v čistém písku a pak je zasadí. A nevadí mu pěstovat jen v čistém písku. Na moji „záludnou“ otázku a jak je to s živinami, mi replikoval obratem a s odzbrojujícím a stálým úsměvem, že pampeliška v písku také dobře roste, ale pak se dal do vysvětlování v zásadě vědeckého o jílových částicích atd., prostě nezapřel své exaktní myšlení.
Pařeniště jsou většinou otevřená, ale v případě dešťů je to problém. Všiml jsem si jedné naprosté rarity. Okukoval jsem zvědavě kovové mísy, v nichž jsou květináče s kaktusy, až jsem se osmělil zeptat, z čeho to jsou, na obvyklý zinkový plech mi to vůbec nepřipadalo. A odpověď? Nerezový plech, nevím jestli přesně zaznělo anticoro, ale pro mě to tak je, bezvadně svařené. Hnojení umělými hnojivy Ing. Danda v zásadě nepoužívá a to z jednoho prostého důvodu. On všechny rostliny každý rok přesazuje. To je zase zvláštnost, určitě u tak starých exemplářů, jako má on. Zdůvodnění je naprosto logické, jako vždy od tohoto kaktusáře. Jednak zjistí přesně zdravotní stav každé rostliny, jednak zkontroluje kořenový systém a jednak novou zeminou dodává živiny. Pak nevadí, že zalévá vodou z vodovodu, byť odstálou, protože ta je tvrdá. Prostě se vysrážené soli i se starým substrátem každý rok vymění. Další trochu zvláštní a sympatický rys. Ing. Danda se snaží každou rostlinu zachránit, když ji postihlo nějaké neštěstí, určitě nepatří k něm, kteří kytku s nějakým problémem hned vyhodí. A odůvodnění? Prostě má ke svým kytkám vztah. Třeba je má od někoho, nebo on sám s nimi něco prožil… . Podpora a laskavost manželky Ing.Dandy byla zřejmá z každého jejího projevu. Navíc ona sama měla za oknem své krásné sukulenty a vyprávěla s pochopením i o přemísťování rostlin na zimu na dolní část půdy, kde jsou v polystyrénu, vyhřívané jen teplem zezdola z domu. Charakterizovat by se dal tento vztah na tom, když Ing.Danda říkal, že rekonstruuje dům a jeho okolí a kaktusy dělá, když zbude čas. To komentovala paní Dandová s úsměvem, že je to přesně naopak a smích Ing. Dandy byl více než upřímný. Já věřil tedy více jí. Skleník má v dílech Ing. Danda již připraven, takže jde jen o to jej postavit. Vzhledem k technickému zaměření Ing. Dandy nepochybuji, že to zvládne a přeji mu, aby to bylo co nejdříve. Jak bych Ing.Dandu charakterizoval? „Kliďas“, jak to u dvoumetrových lidí bývá, optimista s věčným úsměvem a také výřečný společník. Rozbité sklo ve skleníku komentoval zcela v pohodě, že „to asi děti vedle z bytovky“, tónem asi v duchu, „no, jsou to děti, tak o co jde, tak jsem to zase zasklil.“ Návštěvy Ing. Danda přijme po předchozí dohodě. Protože ve Smečně je další kaktusář pan Macák, lze doporučit spojit návštěvu u obou. O Smečně a jeho pamětihodnostech jsem již psal v reportáži o panu Macákovi. Takže možná jen navíc, za výšlap stojí Vinařická horka, resp. její naučná stezka, v pěkné přírodě a s kouzelným výhledem na celé Slánsko.
A přání Ing. Dandy, co by chtěl mít v reportáži, je myslím pro něj charakteristické – pokud by kdokoliv, i ten, kdo je dnes zatím bez kaktusů, měl o tuhle zálibu zájem a je ze Slánska či z okolí, nechť se na Ing. Dandu obrátí.
|
