Taxon
Echinomastus intertextus (Engelmann) Britton et Rose var. dasyacanthus (Engelmann) Backeberg, Die Cactaceae, 5 : 2832, 1961
Echinomastus intertextus Engelmann var. dasyacanthus Engelmann, Proc. Amer. Acad., 3 : 277, 1857
Echinomastus intertextus Engelmann f. dasyacanthus (Engelmann) Schelle, Handb. Kakteenkultur, p. 201, 1907
Echinomastus dasyacanthus (Engelm.) Br. et R., The Cactaceae, 3 : 150, 1922
Thelocactus dasyacanthus (Engelm.) W.T.Kelsey et Dayton, Stand. Pl. Names, ed. 2, p. 78, 1942
Neolloydia intertexta (Engelm.) L.Benson var. dasyacantha (Engelm.L.Benson, Cact. Succ. J. (US), 41 : 233, 1969
Sclerocactus intertextus (Engelm.) Taylor N.P. var. dasyacanthus (Engelm.) Taylor N.P., Bradleya, 5 : 94, 1987
Jméno dasyacanthus v latině značí "hrubě otrněný".

Popis
Tělo
jednotlivé, kulovité až poněkud válcovité, 140 mm vysoké, 80 mm široké. Žebra poněkud užší, až 20 mm široká. Trny delší a více odstávající než u nominální variety; horní okrajové 20 mm dlouhé, velmi tenké; postranní okrajové 25 mm dlouhé, tlustší; dolní okrajové 20 mm dlouhé, tlustší; horní středové trny přitisklé, 23 mm dlouhé, dolní středové kolmé k tělu, 18 mm dlouhé.
Květy
lososové až bílé, 20-30 mm dlouhé a téměř stejně široké; dolní okvětní lístky zevně se širokým tmavohnědým pruhem, horní s jen málo znatelným pruhem; horní okvětní lístky kopisťovitě obkopinaté, 15-20 mm dlouhé, 4-5 mm široké, na vrcholu tupě zašpičatělé, na okraji světle blanitě lemované a obvykle drobně zoubkované; květní lůžko za květu asi 3 mm dlouhé, řídce šupinaté.
Plod
zelený, v plné zralosti hnědnoucí, asi 12 mm dlouhý a ž mm široký, protáhle soudkovitý, s vyzrávajícím suchým okvětím.
Semena
černá, lesklá, drobně bradavičnatá, 1,5 mm dlouhá.

Variety
Značně variabilní druh co do barvy květů a charakteru otrnění.
var.intertextus se liší hlavně širšími žebry, přitisklými silnějšími, kratšími trny, které jsou pravidelně pavoukovitě uspořádané. Z hlediska americké taxonomické školy, kde jsou variety považovány za "malé druhy", dělení na variety, založené na tak slabých znacích, považuji za neoprávněné.

Výskyt
Informace není k dispozici.

Pěstování
Obecně jsou Echinomastusy považovány za druhy obtížně pěstovatelné. Pravokořenné semenáče vyžadují větší péči a zkušenost - zalévat jen v teplém období, po naprostém proschnutí substrátu. Roubovat můžeme čerstvě vyklíčené semenáčky (podnoží mohou být Pereskiopsis spathulata, hybridní Echinopsis, Eriocereus jusbertii či Trichocereus pasacana) anebo odnože, jichž zvláště větší dekapitované rostliny vytvářejí dostatek. Velké cereusy, například C.peruvianus, Myrtillocactus geometrizans, Eriocereus jusbertii a další, sice působí na rychlý růst roubů, avšak takto pěstované rostliny nemají typický "sporý" vzhled. Jako trvalé podložky doporučuji Trichocereus pasacana, Echinopsis ferox, Echinocereus chloranthus, E.triglochidiatus a řadu zimovzdorných opuncií (např. O.phaecantha, O.basilaris var. aurea, O.rhodantha, O.fragilis, O.imbricata a další), na nichž rouby rostou sice pomalu, ale dostatečně vytrňují a jsou schopny zimovat v netopeném skleníku - snesou mráz -10 stup.C a větší. Echinomasty, podobně jako většina kaktusů exponovaných stanovišť, vyžadují maximum světla po celý rok. Proto je umísťujeme co nejblíže sklu a nestíníme.
Foto: Karel Crkal.

Poznámky
Americké obchodní firmy (Steven Brack, Horst Kuenzler a další) nabízejí dlouhou řadu položek jako stanovištní formy. Tyto jsou kupodivu už jako drobné semenáčky i později jako dospělé rostliny docela dobře vizuálně diferencované co do barvy a velikosti květů i co do způsobu a vybarvení otrnění. Ve sbírce P.Pavlíčka byly sledovány také určité odlišnosti, například v misce s přepíchanými různými lokálními formami jedna z forem začala hromadně uhnívat a jen několik rostlinek bylo zachráněno roubováním. Pokud by šlo o běžné napadení plísní, pak by se nákaza šířila do kruhu, nikoliv tak jako v tomto případě - do řádky. U další lokální formy (SB 78) byla pozorována obzvláštní ochota ke kvetení, na rozdíl od ostatních forem rostliny kvetly nejen na jaře, ale i na podzim (v září). Z těchto a nejen z těchto důvodů doporučuji důsledné vedení rostlin pod polními čísly, samozřejmě včetně izolovaného sprašování jednotlivých forem. Obrázek rostliny s široce otevřenými květy představuje formu SB 505 (lokalita Dona Ana Co., NM), druhý obrázek s přivřenými květy formu SB 119 (lokalita Torrance Co., NM).

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 5 : 2832, 1961
Benson L., The Cacti of the United States and Canada, p. 791, 1982
Cullmann W., Götz E. et Gröner G., The Encyklopedia of Cacti, p. 241, 1986
Earle W.H., Cacti of the Southwest, p. 145, 1984
Mohlenbrock R.H., Where have all the Wildflowers gone?, p. 119, 1983
Weniger D., Cacti of Texas, p. 126, 1984

Autoři
Foto: Karel Crkal.
Text: Josef Halda.
Fotografované rostliny pocházejí ze sbírky Pavla Pavlíčka.