Kaktusy a latina, aneb na co se můžeme těšit

Lidé od nepaměti pojmenovávají věci i ne-věci kolem sebe. To platí o všech živočiších, rostlinách, houbách, bakteriích, virech, fosiliích, nemocech, horninách, a pochopitelně také i o kaktusech. Zprvu se tak dělo živelně a pouze v jazyce, který autor ovládal. Tuto situaci změnil švédský botanik Carl von Linne vydáním díla Philosophia botanica v roce 1751, a zejména Species plantarum v roce 1753. Tím položil základy názvosloví, které dodnes používáme. Pro jména Linne použil  latinu, tehdejší jazyk vzdělanců, zavedl binominální nomenklaturu (latinsky: binomen = dvě jména) a během svého působení  pojmenoval asi 20.000 rostlin, živočichů a minerálů. Takže např. ke všem existujícím jménům pro psy přibylo ještě mezinárodní označení Canis familiaris Linnaeus 1758, neboli rod a druh, autor a datum popisu. My jsme si pak tento název zpětně počeštili na „pes domácí“. (U kaktusů tak nečiníme, pokus s ježulkou williamsovou zůstal osamocen jako rarita.) Podobně vzniklo i označení nám známého taxonu Astrophytum myriostigma, jméno je složené z označení rodu a druhu.

Po stu letech se ukázalo, že celý systém musí být aktualizován, i začaly se proto konat pravidelné mezinárodní botanické kongresy. První byl v Paříži v roce 1867, zde byl sepsán první, tzv. pařížský kód, zpracovaný skupinou  Alfonse Pyrame de Candolle. Botanici se každých šest let sejdou a vydají nový kód, známý jako ICBN (International Code of Botanical Nomenclature), kterým končí platnost kódu předešlého. Vídeňský kód z roku 2005 je už sedmnáctý. Podobně vznikají obdobné nomenklatury zoologické, bakteriologické, virové a další. Mimo ICBN existuje ještě ”International Code of Nomenclature for Cultivated Plants”, zkráceně ICNCP, určující pravidla pro pojmenování rostlin vzniklých selektováním nebo pro označení záměrně udržovaných kulturních odrůd. Tyto rostliny nazýváme kultivary. V jiných čeledích jsou kultivary uznávány a jsou běžné, typickými zástupci jsou třeba okrasné rostliny nebo obiloviny a další kulturní rostliny. Kaktusáři většinou „zatím“ preferují botanické druhy.

Mezi nejznámější změny, které jednotlivé kódy přinesly, patří tolerance řeckých jmen, možnost použití jiných nelatinských jmen, pokud jsou latinizována latinskými koncovkami, povinnost zatřídění binomu pod taxony vyšší úrovně, platnost zveřejnění nového taxonu jen v odborných knihách a odborných, většinou periodických publikacích, od roku 1935 povinnost latinské diagnózy, od roku 1990 povinnost stanovení typu a jeho uložení ve veřejném herbáři (holotyp), stanovení pravidel, jak dodatečně nedostatky napravit vytvořením lektotypu nebo neotypu, stanovení pravidel, jak opravit jména zveřejněná s typografickými nebo ortografickými chybami, stanovení zásad priority, vhodnost uvedení publikace, kde bylo jméno zveřejněno, stanovení pravidel pro změnu jmen (horizontálně z rodu do rodu, vertikálně z druhu na varietu) a další. Protože už z minulých kongresů unikaly zprávy, že takto to dále nepůjde a že musí dojít k zásadním změnám, s napětím jsme sledovali, co přinese botanický kongres konaný v červenci minulého roku v Melbourne.

Úvodem nutno zmínit, že jednání botanických kongresů je velmi složité a vypracování nového kódu ještě složitější. Kongres je předjednáván mezinárodními komisemi, což se nyní už děje elektronicky po internetu, a to včetně hlasování, dále pak jednají delegáti ještě před kongresem. Kongres poté schvaluje body, ve kterých došlo ke shodě. V Melbourne bylo navrženo 338 změn oproti kódu vídeňskému, z toho jich bylo 81 přijato. Zbylých 76% návrhů bude řešeno elekronicky během následujících cca šesti měsíců, a pak bude vydáno platné znění nového kódu tiskem. Vzhledem k rozsahu změn bude toto dílo asi pro nás cenově nedostupné, a vydavatel si navíc vymínil, že po dobu 12 měsíců nebude zvěřejněna internetová verze, aby se výtisky rozprodaly, to znamená, že nejdříve v roce 2013 může být na internetu anglická verze, česká ještě později. Nechceme podceňovat anglickou gramotnost mezi kaktusáři, ale ani ten, kdo četl poslední v češtině dostupný tokijský kód z roku 1993, o moc chytřejší nebyl. Je to jako napsat daňové přiznání na základě tisíců listů příslušných zákonů s množstvím odkazů na další paragrafy.¨

V současné době je situace následující. Již bylo schváleno, že název ICBN se mění na ICN. Z názvu vypadlo slovo botanika. Pro vědce je to nezbytnost, pro nás formalita, nový název v češtině bude znít: Mezinárodní kód názvosloví pro řasy, houby a rostliny (International Code of Nomenclature for algae, fungi, and plants). Tím byl vyřešen problém, zda všechny druhy hub do botaniky patří nebo ne. Dalším schváleným bodem je, že diagnóza nemusí být psána latinsky, může být i v angličtině. Latina postupně přestává být používaným jazykem vzdělanců. Při přenosech z Vatikánu zaslechneme výraz arkebiskup (možná archebiskup), těžko posoudit jestli to je latina nebo řečtina, jinde se setkáte s kaktusářem kupujícím džimnokalajsium brúši. U nás se latina ještě drží, kuklíku říkáme „geum“, ve světě je běžnější „džíem“, smrku říkáme „picea“, ve světě je častější „piča“.

Uvedené body ICN platí retroaktivně od 1.1. 2012. Třetí známou změnou je, že celá modernizace systému se vyzkouší na houbách. Houby byly zvoleny proto, že u nich moderní analytické metody jsou nejpropracovanější. Bude na to vymezeno období šesti let, a podle výsledků se bude pokračovat dále, takže na kaktusy dojde nejdříve v roce 2017, možná 2023.

Ač ještě nevíme, jak houby dopadnou, můžeme již nyní odhadovat, jak dopadnou kaktusy. Záměr je tento: po přechodnou dobu se budou jména hub zveřejňovat jako dosud, poté, co nomenklatorická komise zajistí, aby každá houba měla jen jedno jméno, všechna dosavadní jména hub „vyčistí“, určí která jména zůstanou platná a která budou zavržena. Komise vydá tento nový seznam hub jako apendix k ICN a zřídí speciální webovou stránku.

Předpokládá se, že asi v roce 2013 se budou nová jména hub zveřejňovat jen elektronicky. Kdo bude chtít platně zveřejnit jméno houby, zaregistruje si z důvodů priority na stránce provizorní jméno, potom bude mít čas na uložení herbářové položky, napsání diagnózy atd. Všechny náležitosti pošle mailem na danou adresu a na webové stránce bude vše  zveřejněněno. Dále bude následovat určité časové období určené k vyjádřením a připomínkám, které budou také zveřejňovány. Co se jednou na webu zveřejní,  už se nesmí měnit, musí být zálohováno a archivováno. Nakonec nomenklatorická komise nové jméno přijme, nebo zavrhne.

Do nomenklatorické komise budou elektronicky kooptováni významní odborníci a organizace, ale nepředpokládá se, že stálým členem komise bude třeba odborník na určitou skupinu řas. V kuloárech bylo zaznamenáno něco ve stylu: „Já zde zastupuji tuto mezinárodní mykologickou společnost, a my budeme navrhovat, aby naše společnost měla v souvislosti se zamítnutými jmény právo veta. Nemůžeme připustit, abychom ze stovky muchomůrek měli tři.“ Bylo naznačeno, že komise vybírá odborníky, a když budou všichni mykologové proti, může být vytvořena nová mykologická organizace, která nebude stát v cestě pokroku.

Tady někde můžeme tušit konec všech notokaktusů, pyrhokaktusů, navachojí, lobivií a dalších rodů a druhů, se kterými se to už nyní houpe. Tak jako ze všech islayí už nyní máme Eriosyce islayensis, můžeme se dočkat i rebucie sulcorebucioides. Komu se to nebude líbit, bude si moci zkusit zaregistrovat Rebutia sulcorebutioides var. canigueralii f. crispata subf. hertusii. Pravděpodobnější však je, že kromě klasických metod stanovování rodů a druhů budou stále více nabývat na významu metody molekulární analýzy a analýzy DNA. Tím pádem asi bude zavrženo řazení sulkorebucií do rebucií, ale vznikne společný rod zahrnující sulky a weingarcie a možná i cintii, možná přežijí všechny tři rody. Rod Rebutia asi bude zachován sensu Schumann, dá se předpokládat obnovení rodu Aylostera s podrody Aylostera a Mediolobivia.

Zavedením nového systému odpadnou nekonečné diskuse, co je dobrý druh a co synonyma, a zmizí opravování chyb ve jménech, což je dnes povinností autorů publikací a ne vždy se tak děje. Jména, která přežijí, budou opravena, u nově vznikajících jmen se opravy provedou během schvalování. Za nějakých deset, dvacet let nebudeme diskutovat o wislizeniwislizenii, cloveraecloveriae, kracikiikraciki, dubeniorumdubniorum, winteraewinteriae, capillaensiscapillensis, famatinensisfamatimensis, arechavaletaearechavaletai, prochazkanumprochazkianum, fickeiseniorumfickeisenii, angelesiaeangelesii, kokoraekokori, zizkanuszizkianus, ragoneseiragonesii, ferrariiferrari, silvestriisilvestri a mnoha dalších jménech z tohoto nekonečného seznamu. Rovněž nám bude jasné, jestli tobuschii je Echinocactus, Ferocactus, Pediocactus, Sclerocactus, Ancistrocactus nebo Mammillaria, ačkoliv všemi těmito jmény byl platně popsán. Možná skončí jako brevihamatus či scheeri.

Mezi pozitivní zprávy patří skutečnost, že účastníkem zmiňovaného kongresu byl i Prof. Dr. Karol Marhold ze Slovenské akademie věd, a byl tam zvolen na dalších šest let generálním sekretářem Mezinárodní asociace pro rostlinnou taxonomii (International Association for Plant taxonomy, IAPT).  Bratislava se tak stala sídlem této organizace. Prezidentkou asociace byla zvolena dr. Vicki F. Funk z Washingtonu a viceprezidentkou se stala dr. Sandra Knapp z Londýna.   Z přednášky, kterou měl Prof. Marhold v České botanické společnosti v Praze, čerpáme alespoň tyto neoficiální informace, a doufáme, že se během času podaří získat i další informace dříve, než dojde k jejich oficiálnímu zveřejnění.

zpět

Bratři Červinkové
Čelákovice 

 
 
© www.cact.cz/noviny  ISSN 1805-2630