Lidé od nepaměti pojmenovávají věci i ne-věci kolem
sebe. To platí o všech živočiších, rostlinách, houbách, bakteriích,
virech, fosiliích, nemocech, horninách, a pochopitelně také i o
kaktusech. Zprvu se tak dělo živelně a pouze v jazyce, který autor
ovládal. Tuto situaci změnil švédský botanik Carl von Linne vydáním
díla Philosophia botanica v roce 1751, a zejména Species plantarum v
roce 1753. Tím položil základy názvosloví, které dodnes používáme. Pro
jména Linne použil latinu, tehdejší jazyk vzdělanců, zavedl
binominální nomenklaturu (latinsky: binomen = dvě jména) a během svého
působení pojmenoval asi 20.000 rostlin, živočichů a minerálů.
Takže např. ke všem existujícím jménům pro psy přibylo ještě
mezinárodní označení Canis familiaris Linnaeus 1758, neboli rod a druh,
autor a datum popisu. My jsme si pak tento název zpětně počeštili na
„pes domácí“. (U kaktusů tak nečiníme, pokus s ježulkou williamsovou
zůstal osamocen jako rarita.) Podobně vzniklo i označení nám známého
taxonu Astrophytum myriostigma, jméno je složené z označení rodu a druhu.
Po stu letech se ukázalo, že celý systém musí být
aktualizován, i začaly se proto konat pravidelné mezinárodní botanické
kongresy. První byl v Paříži v roce 1867, zde byl sepsán první, tzv.
pařížský kód, zpracovaný skupinou Alfonse Pyrame de Candolle.
Botanici se každých šest let sejdou a vydají nový kód, známý jako ICBN
(International Code of Botanical Nomenclature), kterým končí platnost
kódu předešlého. Vídeňský kód z roku 2005 je už sedmnáctý. Podobně
vznikají obdobné nomenklatury zoologické, bakteriologické, virové a
další. Mimo ICBN existuje ještě ”International Code of Nomenclature for
Cultivated Plants”, zkráceně ICNCP, určující pravidla pro pojmenování
rostlin vzniklých selektováním nebo pro označení záměrně udržovaných
kulturních odrůd. Tyto rostliny nazýváme kultivary. V jiných čeledích
jsou kultivary uznávány a jsou běžné, typickými zástupci jsou třeba
okrasné rostliny nebo obiloviny a další kulturní rostliny. Kaktusáři
většinou „zatím“ preferují botanické druhy.
Mezi nejznámější změny, které jednotlivé kódy přinesly,
patří tolerance řeckých jmen, možnost použití jiných nelatinských jmen,
pokud jsou latinizována latinskými koncovkami, povinnost zatřídění
binomu pod taxony vyšší úrovně, platnost zveřejnění nového taxonu jen v
odborných knihách a odborných, většinou periodických publikacích, od
roku 1935 povinnost latinské diagnózy, od roku 1990 povinnost stanovení
typu a jeho uložení ve veřejném herbáři (holotyp), stanovení pravidel,
jak dodatečně nedostatky napravit vytvořením lektotypu nebo neotypu,
stanovení pravidel, jak opravit jména zveřejněná s typografickými
nebo ortografickými chybami, stanovení zásad priority, vhodnost uvedení
publikace, kde bylo jméno zveřejněno, stanovení pravidel pro změnu jmen
(horizontálně z rodu do rodu, vertikálně z druhu na varietu) a
další. Protože už z minulých kongresů unikaly zprávy, že takto to dále
nepůjde a že musí dojít k zásadním změnám, s napětím jsme sledovali, co
přinese botanický kongres konaný v červenci minulého roku v Melbourne.
Úvodem nutno zmínit, že jednání botanických kongresů je
velmi složité a vypracování nového kódu ještě složitější. Kongres je
předjednáván mezinárodními komisemi, což se nyní už děje elektronicky
po internetu, a to včetně hlasování, dále pak jednají delegáti ještě
před kongresem. Kongres poté schvaluje body, ve kterých došlo ke shodě.
V Melbourne bylo navrženo 338 změn oproti kódu vídeňskému, z toho
jich bylo 81 přijato. Zbylých 76% návrhů bude řešeno elekronicky během
následujících cca šesti měsíců, a pak bude vydáno platné znění nového
kódu tiskem. Vzhledem k rozsahu změn bude toto dílo asi pro nás cenově
nedostupné, a vydavatel si navíc vymínil, že po dobu 12 měsíců nebude
zvěřejněna internetová verze, aby se výtisky rozprodaly, to znamená, že
nejdříve v roce 2013 může být na internetu anglická verze, česká ještě
později. Nechceme podceňovat anglickou gramotnost mezi kaktusáři, ale
ani ten, kdo četl poslední v češtině dostupný tokijský kód z roku 1993,
o moc chytřejší nebyl. Je to jako napsat daňové přiznání na základě
tisíců listů příslušných zákonů s množstvím odkazů na další paragrafy.¨
V současné době je situace následující. Již bylo
schváleno, že název ICBN se mění na ICN. Z názvu vypadlo slovo
botanika. Pro vědce je to nezbytnost, pro nás formalita, nový název v
češtině bude znít: Mezinárodní kód názvosloví pro řasy, houby a
rostliny (International Code of Nomenclature for algae, fungi, and
plants). Tím byl vyřešen problém, zda všechny druhy hub do botaniky
patří nebo ne. Dalším schváleným bodem je, že diagnóza nemusí být psána
latinsky, může být i v angličtině. Latina postupně přestává být
používaným jazykem vzdělanců. Při přenosech z Vatikánu zaslechneme
výraz arkebiskup (možná archebiskup), těžko posoudit jestli to je
latina nebo řečtina, jinde se setkáte s kaktusářem kupujícím
džimnokalajsium brúši. U nás se latina ještě drží, kuklíku říkáme
„geum“, ve světě je běžnější „džíem“, smrku říkáme „picea“, ve světě je
častější „piča“.
Uvedené body ICN platí retroaktivně od 1.1. 2012. Třetí
známou změnou je, že celá modernizace systému se vyzkouší na houbách.
Houby byly zvoleny proto, že u nich moderní analytické metody jsou
nejpropracovanější. Bude na to vymezeno období šesti let, a podle
výsledků se bude pokračovat dále, takže na kaktusy dojde nejdříve v
roce 2017, možná 2023.
Ač ještě nevíme, jak houby dopadnou, můžeme již nyní
odhadovat, jak dopadnou kaktusy. Záměr je tento: po přechodnou dobu se
budou jména hub zveřejňovat jako dosud, poté, co nomenklatorická komise
zajistí, aby každá houba měla jen jedno jméno, všechna dosavadní jména
hub „vyčistí“, určí která jména zůstanou platná a která budou zavržena.
Komise vydá tento nový seznam hub jako apendix k ICN a zřídí speciální
webovou stránku.
Předpokládá se, že asi v roce 2013 se budou nová jména
hub zveřejňovat jen elektronicky. Kdo bude chtít platně zveřejnit jméno
houby, zaregistruje si z důvodů priority na stránce provizorní jméno,
potom bude mít čas na uložení herbářové položky, napsání diagnózy atd.
Všechny náležitosti pošle mailem na danou adresu a na webové stránce
bude vše zveřejněněno. Dále bude následovat určité časové období
určené k vyjádřením a připomínkám, které budou také zveřejňovány. Co se
jednou na webu zveřejní, už se nesmí měnit, musí být zálohováno a
archivováno. Nakonec nomenklatorická komise nové jméno přijme, nebo
zavrhne.
Do nomenklatorické komise budou elektronicky kooptováni
významní odborníci a organizace, ale nepředpokládá se, že stálým členem
komise bude třeba odborník na určitou skupinu řas. V kuloárech bylo
zaznamenáno něco ve stylu: „Já zde zastupuji tuto mezinárodní
mykologickou společnost, a my budeme navrhovat, aby naše společnost
měla v souvislosti se zamítnutými jmény právo veta. Nemůžeme
připustit, abychom ze stovky muchomůrek měli tři.“ Bylo naznačeno, že
komise vybírá odborníky, a když budou všichni mykologové proti, může
být vytvořena nová mykologická organizace, která nebude stát
v cestě pokroku.
Tady někde můžeme tušit konec všech notokaktusů,
pyrhokaktusů, navachojí, lobivií a dalších rodů a druhů, se kterými se
to už nyní houpe. Tak jako ze všech islayí už nyní máme Eriosyce islayensis, můžeme se dočkat i rebucie sulcorebucioides. Komu se to nebude líbit, bude si moci zkusit zaregistrovat Rebutia sulcorebutioides var. canigueralii f. crispata subf. hertusii.
Pravděpodobnější však je, že kromě klasických metod stanovování rodů a
druhů budou stále více nabývat na významu metody molekulární analýzy a
analýzy DNA. Tím pádem asi bude zavrženo řazení sulkorebucií do
rebucií, ale vznikne společný rod zahrnující sulky a weingarcie a možná
i cintii, možná přežijí všechny tři rody. Rod Rebutia asi bude zachován sensu Schumann, dá se předpokládat obnovení rodu Aylostera s podrody Aylostera a Mediolobivia.
Zavedením nového systému odpadnou nekonečné diskuse, co
je dobrý druh a co synonyma, a zmizí opravování chyb ve jménech, což je
dnes povinností autorů publikací a ne vždy se tak děje. Jména, která
přežijí, budou opravena, u nově vznikajících jmen se opravy provedou
během schvalování. Za nějakých deset, dvacet let nebudeme diskutovat o wislizeni – wislizenii, cloverae – cloveriae, kracikii – kraciki, dubeniorum – dubniorum, winterae – winteriae, capillaensis – capillensis, famatinensis – famatimensis, arechavaletae – arechavaletai, prochazkanum – prochazkianum, fickeiseniorum – fickeisenii, angelesiae – angelesii, kokorae – kokori, zizkanus – zizkianus, ragonesei – ragonesii, ferrarii – ferrari, silvestrii – silvestri a mnoha dalších jménech z tohoto nekonečného seznamu. Rovněž nám bude jasné, jestli tobuschii je Echinocactus, Ferocactus, Pediocactus, Sclerocactus, Ancistrocactus nebo Mammillaria, ačkoliv všemi těmito jmény byl platně popsán. Možná skončí jako brevihamatus či scheeri.
Mezi pozitivní zprávy patří skutečnost, že účastníkem
zmiňovaného kongresu byl i Prof. Dr. Karol Marhold ze Slovenské
akademie věd, a byl tam zvolen na dalších šest let generálním
sekretářem Mezinárodní asociace pro rostlinnou taxonomii (International
Association for Plant taxonomy, IAPT). Bratislava se tak stala
sídlem této organizace. Prezidentkou asociace byla zvolena dr. Vicki F.
Funk z Washingtonu a viceprezidentkou se stala dr. Sandra Knapp z
Londýna. Z přednášky, kterou měl Prof. Marhold v České
botanické společnosti v Praze, čerpáme alespoň tyto neoficiální
informace, a doufáme, že se během času podaří získat i další informace
dříve, než dojde k jejich oficiálnímu zveřejnění.
