|
První zmínku o Hernándezově práci jsem před třiceti lety
nalezl u ROUHIERA (1927), kde je uveřejněn překlad textu o Peyotl zacatensis
ve francouzském jazyce. Rouhier uvádí, že text byl uveřejněn v roku 1638.
ANDERSON nejprve uvádí rok vydání „popisu“ jako 1651, ale už roku 1996
připouští „popis“, který jak uvádí je přeložený text do jazyka anglického
z vydání z roku 1790. Text ROUHIERA a ANDERSONA je takřka stejný.
Protože vlastním kopie nebo originály všech výše uvedených
knih, tak mohu zodpovědně prohlásit, že jméno Peyotl zacatecensis bylo
poprvé zveřejněno tiskem až v roce 1790. Je to z jednoduchého důvodu, Recci
opsal jen prvních deset dílů Hernándezovy práce a text o peyotlu je v díle
patnáct. Jednou se ale jméno PEYETL nachází v seznamu léčivých rostlin,
který se vyskytuje v římském vydání z roku 1651, a to hned za indexem
autorů. Pod názvem „Vocum Quarundam Americanarum explicato“, se vyskytuje
položka označena PEYETL, s poznámkou radix. S největší pravděpodobností se
jedná o peyotl (kopie viz. obr. č. 1).
Text s pojmenováním Peyotl byl poprvé vydán v tištěné formě
v roce 1790, v třetím dílu knihy Casimira Goméze:
Francisci Hernandi, medici atque historici Philippi II,…, Vol. Tertium, p.71
– 72, 1790. V dílu pod označením „Liber Decimus Quintus“ na straně 71 v
kapitole XXIV. Uvádí zde:
De PEYOTL Xochimilcensi.
PEYOTL , seu nites
medicina , radicem fert crassam , teretem , et obductam lanugine praeter
alias juglandibus similes forma , atque magnitude , ab omnium maxima hinc ,
et inde prodeuntes ; caulem viridem , unicum , teretem , ac lentum , folia
rara , Pyri foliis haud dissimilia , pediculis purpureis appensa , flores
circa caules postremos luteos, ac calycibus contentos scariosis. Frigida est
ejus temperies ; atque ita radix ejus bibitur adversus febres drachmae unius
pondere , necnon adversus ventris fluxum.
Volný překlad :
O Peyotlu Xochimilcenském
PEYOTL neboli „krásný lék“, má tlustý kořen, rostlina je zaoblená,
válcovitá, porostlá chmýřím, největší mezi těmito druhy. Stonek je zelený,
jediný, oblý, tuhý, listy jsou vzácné. Listy jsou nestejné, jsou to drobné
purpurové přívěsky. Květy jsou postaveny okolo stonku, jsou žluté,
kalichovitého tvaru. Působení rostliny je slabé a mírné. Proti horečce se
pije (užívá) kořen o váze jedné drachmy. A také proti žaludeční nevolnosti.
Na téže straně v kapitole XXV. je uveden text:
De PEYOTL Zacatecensis
, seu radice molli , et lanuginosa.
Radix quaedam est
medicoris , nullos proferens ramos supra terram , foliave , sed lanuginem
quamdam ei adhaerecentem ; quamobrem a me non potuit apte delineari. Ajunt
marem , faeminamque offendi. Dulcis videtur gustu , ac moderati caloris.
Tusa , admotaque doloribus articulorum dicitur mederi ; illud ferunt de hac
radice mirabile ( si modo fides sit vulgatissimae inter eos rei habenda )
devorantes illam quodlibet praesagire , praedicereque ; velut an sequenti
die hostes sint impetum in eos facturi ? anne illos felicia maneant tempora
? quis supellectilem , aut aliud quidpiam furto subripuerit ? et ad hunc
modum alia , quibus Chichimecae hujusmodi medicamine student
cognoscendis. Quin radicem ipsam intra terram abditam , et nascentem
investigaturi , ubinam offendenda sit , altera perdiscunt devorata. Nascitur
humidis in locis , et quae calcis participant naturam.
Volný překlad :
O Peyotlu zacatecenském, neboli o kořeni měkkém a
pýřitém.
Tento kořen léčivé síly nemá nad zemí žádné výběžky, je porostlý přiléhavými
chloupky. Zdá se být sladké chuti, obsahující mírný žár. Říká se, že léčí
kašel, bolesti pohyblivých kloubů, tento kořen nese zvláštní, podivuhodnou
(podle všeobecně rozšířené lidové víry) schopnost předvídat, např.
nepřátelský útok následujícího dne, zda nastanou šťastné časy, jaká věc byla
získána krádeží. Další použití k léčení se Chichimecové snaží poznat. Kořeny
se skrývají v zemi, jsou vyhledávány když raší a ze země vyrůstají. Rostou
na vlhkých kamenitých místech. (kopie viz. obr. č. 2, 3, 4).
Podle nomenklatorických pravidel se za platná (validní) jména (popisy
taxonů) považují jen jména publikovaná po 1. 5. 1753, což je datum vydání
Linného Species Plantarum. Toto datum je považováno za nomenklatorický „starting
point“. Jména uveřejněná před tímto datem jsou většinou polynomická, ne
binomy, a je na ně pohlíženo jako na jména invalidní, tedy nepoužitelná.
Podle pravidel kódu ICBN jméno taxonu v hierarchické úrovni nižší než rod
není platně zveřejněné, jestliže jméno rodu nebo druhu, ke kterému je
přiřazováno, není platně zveřejněno buď v téže době, nebo bylo platně
zveřejněno předtím. Znamená to, že není možné popsat druh, aniž by byl
předem popsán rod, nemůže existovat druh bez rodu. Existuje jediná výjimka,
a to když se popisuje pouze jeden druh, tj. že rod má jen jeden druh. Potom
se popis druhu vztahuje i k popisu rodu, proto že jiný druh neexistuje. To
však není náš případ, neboť ve smyslu „popisu“ rodu Peyotl jsou zde
druhy dva (Xochimilcensi a Zacatecensis). Z toho vyplývá, že
Hernándezův popis nelze uznat za platný.
Co se skrývá pod pojmenováním Peyotl
Problém nám dělá text o Peyotl Xochimilcensi. Zatím co z textu o
Peyotl Zacatecensis vyplývá, že se jedná o lophophoru (v žádném případě
nelze stoprocentně učit, že se jedná o Lophophora williamsii), u
druhého textu toto říci nelze. Pod názvem Peyotl Xochimilcensis si
různí botanici představují leccos. Z textu jasně vyplývá, že se nejedná o lophophoru.
Většina etnobotaniků se domnívá, že by mohlo jít o rostlinu Cacalia
cordifolia L., která je řazena někdy pod rod Mikania, někdy se
uvádí, že se jedná o synonymum Senecio cardiophyllus Hemsl. Tato
rostlina má taktéž narkotické účinky, je nabízená jako afrodisiakum atd.
Jedná se o rostliny z čeledi Asteraceae, tedy o rostliny s kaktusy
zcela nepříbuznými. Z tohoto pohledu by někdo v budoucnosti mohl považovat
„rod“ Peyotl za rod Cacalia. Z toho lze usuzovat, že
pojmenování Peyotl není možné použít ve smyslu pojmenování „rodu“ ,
ale jen ve smyslu vlastnosti rostliny, tedy podle jejich účinků .
V roce 2001 skupina mexických botaniků: J. Manuel
Sotomayor, Alberto Arredondo G., Mario Martínez M., uveřejnila v
italském časopise Cactus & Co, Vol. V. (4), p. 219–228, 2001, článek pod
názvem „Peyotl Zacatensis Hernández, Rehabilitation
of Forgotten Genus and Binomen“, který se snaží o rehabilitaci
pojmenování rodu Peyotl.
Diagnóstico Taxonómico Latino: “De
Peyotl Zacatensi seu radice molli et lanuginosa. Radix quadem est mediocris,
nullus proferens ramos supra terram, foliave, sed lanuginem quamdam ei
adhaerecentem ; quamobrem a me non potuit apte delineari...”
Peyotl zacatensis Hernández F.
emend. Sotomayor Arredondo y Martínez.
Seu radice molli et lanuginosa. Radix quadem est mediocris, nullus proferens
ramos supra terram, foliave, sed lanuginem quamdam ei adhaerecentem. Est
planta simplex aut valde caespitosa, caulis eius napiformis, carnosus longus
usque ad 25 cm. Pars quae eminet terrae globosa et plana, apice autem,
depressus 2 ad 7 cm., altus usque ad 15 cm. diametri. Color epidermis
viridis coerulata. Costis tuberculatis frecuenter adsunt et conantur esse
spiralatae cum tuberculis plus minusve altis. Areolis circularis plenis
globis tricomorum sicut pencilia alba cinerata. Flores 1 usque ad 2.4 cm.
longas per 1 usque ad 2.2 cm. diametri; segmenta perianthii cum margenis
absolutis et apex mucrosatus coloris albus, aliquando usque purpuratus,
filamenta alba, anterae flavae, stylus albus cum 4 usque ad 8 lobuli stigmae.
Fructus claviformis coloris rubri rosati. Semina piriformae usque 1.5 mm.
longa, testa nigra tuberculata. Radices fibrosae et gracilis.
Peyotl zacatensis var.
fricii (Habermann) Sotomayor, Arredondo y Martínez comb.
nov.
Peyotl diffusus (Croizat)
Sotomayor, Arredondo y Martínez comb. nov.
Peyotl viridescens (Halda)
Sotomayor, Arredondo y Martínez comb. nov..
Použití jména Peyotl místo Lophophora je neoprávněné. Rod
Peyotl nebyl nikde platně popsán a tedy jako takový nemůže být platný. Tím i
všechny následné kombinace jsou neplatné (nom. invalid). Navíc v původním
textu je všude uvedeno pojmenování Peyotl Zacatecensis, proč
je jméno změněno na zacatensis
není autorovi článku jasné.
Přejmenování rodu 108 let po jeho prvním pojmenování, kdy toto pojmenování
prošlo v průběhu prvních 48 let změnami od zařazení do rodu Echinocactus,
Anhalonium, Ariocarpus a Mammillaria, až po ustavení
rodu Lophophora považuji za velmi nešťastné. Pokud by se i ostatní
botanici snažili o rehabilitaci rodového jména s pohledu domorodých názvů a
účinků rostlin, ztratila by smysl celá systematika botaniky. |
