|
Rod Eriosyce PHIL.
 |
|
Eriosyce aurata FK 31 |
Velice staré jméno pro velice starý
rod vývojově velice starých rostlin, aspoň podle mého
názoru. Jak už to u většiny kaktusových rodů bývá, i tento
vzali do paciček nenechaví taxonomové, a asi že jim bylo
líto, že je druhově tak nepočetný, zahrnuli do něj veškeré
kaktusy rostoucí na pacifické straně And.
Ano, zajisté, opět platí v plné míře, budeme–li hledati, co
jednotlivé rostliny spojuje a činí je podobnými, pak má tato
cesta logiku a výsledné sloučení je vcelku nasnadě. Pokud
ovšem my zahradníci hledáme, co od sebe jednotlivé druhy
odlišuje a chceme to mít nějak podchyceno, tu vidím tento
krok stejně nesmyslný, jako sloučení skoro všeho kromě gymen
do rodu Parodia na straně na východ od Kordiller.
Já si držím veškeré čilské kytičky téměř podle pana
Backeberga se dvěma výjimkami: nějak se mně nepodařilo
vysledovat odlišnost mezi jeho rody Horridocactus a
Neochilenia – i držím je pod prvním, na druhou stranu
se mně velice oprávněný zdá býti Ritterův rod
Chileorebutia, potažmo Thelocephala, což jedno
jest. Kam až jde stupidita nomenklatury dokladuje ten fakt,
že bez ohledu na oprávněnost toho či onoho tvaru užívám
jméno Chileorebutia (jen je tam třeba mít správné autorské
zkratky a pak je vše OK, já je na jmenovkách nemám hotové).
Ale zpět k eriosycím.
 |
|
Eriosyce aurata var.
spinibarbis FK 808 |
Asi na této straně And není kaktusů, které
by byly tak oblíbené, hledané a přitom málokdy k vidění v
nějaké rozumné velikosti počtu ve sbírkách. Jistěže jsou
výjimky. Vzpomínám na úžasnou sbírku čilenců u pana Aloise
Janečka v Hrádku nad Nisou. On dostával od pana Jelínka k
vysetí všeho, co přišlo od Karla Knížete pána a co bylo z
Chile a Peru, a tedy samozřejmě i Eriosyce, což tehdy
v šedesátých letech byla vzácnost neuvěřitelná a nesmírná.
A že byl Lojza zahradník se zelenými prsty, tak mu to
všechno krásně rostlo, kvetlo a plodilo, a bylo to kulaté,
vytrněné a nádherné. Byl to roubíř – raubíř a kudlu nenechal
na pokoji ani chvilku, takže u něj byly za chvíli k vidění
eriosyce jak hlava na půldruha metru vysokých cereusech, a
kvetly. To byl mazec. Mimochodem – jeho oblíbená podložka
pod čilence byl Trichocereus spachianus, což je dnes
téměř neznámá podložka, ale jedna z nejlepších, co vůbec kdy
byly používány. Nechat na řezu prst, tak byl za deset minut
přirostlej. A měl tam Lojza těch rodentiophyl a eriosycí
pěknejch pár kousků, jedna krásnější než sedmá. A jo –
Rhodentiophyla – to je taky věc, dnes už není uznávaným
rodem a v tomto případě se před sloučením těchto dvou rodů
skláním, nějak se mně nepodařilo najít cokoliv, čím by se
odlišovaly.
 |
|
Eriosyce rodentiophila FK
36 |
Tak tedy – k vnitrorodové taxonomii se
vyjadřovati nebudu, krásně o nich psal kdysi pan Ruda Slaba
do časopisu Kaktusy a kdo chce, tak si to tam najde. Ale ke
kultuře pár poznámek. Jest s podivem, ale jsou to vysloveně
studené kytky, žádají spoustu čerstvého vzduchu, suché a
velmi chladné zimování a s vodou to moc přehánět nemusíte –
spíš rosička kdyby byla. Semena klíčí v relativně nižším
teplotním optimu (jako ostatně všichni čilenci),
kolem 15 – 20 °C je tak akorát. Ale semenáči jsou
choulostiví až běda a tak je to u těchhle kytek jako u
spousty dalších – roubovanejch už jsou dnes k vidění pěkný
sbírky, jen bych prosil o info, je–li někde v republice v
jedné sbírce stovka pravokořenných dospělých rostlin.
A hned si odpovím – není. Roubujou se hned
už klíčenci a protože nikdo nechce a nemá čas čekat 80 – 100
let na to, až z toho naroste květuschopná bakule, tak se to
naroubuje na něco hodně silnýho a studeného a fertig –
hotové. Ale co, květy to nic moc nemá, a kytky jsou to svým
vytrněním a šedozelenou epidermis tak úžasný a nádherný, že
těm mejm, co od Lojzíka pocházejí, vůbec nevadí, že pokvetou
až bůhví kdy, a hlavně když rostou a vytrňujou jak maj.
Eriosyce budou vždy považovány mezi
kaktusy za velkou a slavnou šlechtu a vůbec nehrozí, že by
se okoukaly krzevá velké množství ve sbírkách. A tak
vysévejte, zkoušejte a mudrujte, než budou mít 30 cm v
průměru, garantuju vám, že budete mít úplně jiný starosti,
než kam je dát na zimu.
Povídání pro začátečníky, podle abecedy 1 |
2 | 3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8
9 |
10 |
11 |
12 |
13|
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
