|
 |
|
Echinocactus horizonthalonius (1) |
Kdybych
byl třídní učitel řekl bych na aktivu rodičům o své třídě, „Až na pár
zlobivých, kteří si snad do pololetí dají říci, se ve třídě sešli
mimořádně dobří žáci, mám z nich radost“.
Ale jednoho tatínka bych
si přece jen vzal stranou, „Nechtěl jsem to říkat přede všemi, ale váš
syn opravdu moc zlobí, vyrušuje ostatní a nevím si s ním zatím rady,
ale na druhé straně, když napíše slohovou práci, čtu jí jedním dechem,
má mimořádnou fantazii, proto jsem zatím nenavrhl přeřazení do jiné
třídy. Domluvte mu, pane Horizonthalonius“.
„Já mu ,pane učiteli,
věčně domlouvám aby se mírnil a když je nejhůř a mám ruku napřaženou,
podívá se těma hezkýma modrýma očima a já nevím jestli ho mám zabít,
nebo pohladit.“
 |
|
Echinocactus horizonthalonius (2) |
A
když si vy pořídíte takového hezkého prevíta, musíte se smířit, že
budete skákat, jak on píská. Já jsem po pár letech také zjistil, že mě
Echinocactus horizonthalonius, podle některých „mexický plevel“,
zaměstnává opravdu o něco více než ostatní rody kaktusů.
 |
|
Echinocactus horizonthalonius (3) Las Tablas |
Člověk
je namyšlený, když se dopracuje po sedmi letech do pěticentimetrové
velikosti „na svých“, myslí si, že má vyhráno. Oni se do poslední
chvíle tváří tou svojí hezkou modrotou, že je všechno v pořádku,
nejednou je hezký slunný den a večer se s hrůzou podíváte, jak se ta
modrá během odpoledne v celém těle změnila na nahnědlou. Hnilobu ze
špatné nebo uspěchané zálivky vám dají najevo až dávno po smrti. I tak
tomu nechcete věřit, tělo vypadá stále pevné, ale když vezmete za trny,
odloupnou se jako ze zralých plodů echinocereusů. Sedmiletá práce je
pryč.
 |
|
Echinocactus horizonthalonius (4) Cerro Bola, Coahuila |
Kdo
nechce riskovat, jsou semenáčky kolem centimetru nejideálnější
velikostí k roubování. Spolehlivou podnoží je Eriocereus jusbertii, na
kterém se nejdříve dočkáme květů. Nikdy se ale pod roubem neztratí,
vždy když budeme po letech přesazovat, uvidíme dřevnatou nohu. Z tohoto
důvodu přecházím na Ferocactus gleucescenc, jenž časem splyne s
rostlinou k nepoznání. Roubovanci na nich však rostou mnohem pomaleji.
 |
|
Echinocactus horizonthalonius (5) Foto J. Šnicer |
Kdo
chce riskovat a mít po letech dvounásobnou radost z rostlin „na svých“,
neměl by spěchat. Už tak malé semenáčky pěstujte v minerálním
substrátu, nejlépe plavený písek, alespoň třetinu drcené cihly a pro
pestrost trochu dřevěného uhlí. Zálivku raději horem jemným kropítkem a
za pěkného počasí častěji, nežli jednou rozmáčet podmokem. Rostlinky
nežeňte a smiřte se s tím, že rostou mnohem pomaleji než relativně
choulostivé echinomastusy, nebo kopiapoe. Po letech se vám trpělivost
vrátí v kaktusářské radosti.
 |
|
Kolekce E. horizonthalonius - sbírka Menzel |
Pozn.
redakce: Pro ilustraci přikládám pár obrázků těchto nádherných rostlin.
Jsou sice z mého archivu, ale fotky tu jsou také od Petra Antálka,
od Jardy Šnicera, a možná i od někoho třetího. PP. |
