V minulém měsíci jsem dal nejvíce
prostoru rodu Echinofossulocactus. V tomto čísle si představíme
především – ale nejen - několik zástupců dalšího ze
severoamerických rodů, a to rodu Echinocereus.
Echinocereus perbelus patří k velmi
hezkým echinocereusům, vždyť to také říká jeho druhové
jméno (perbelus = hezký). V přírodě roste na
rozlehlém území USA, konkrétně v jižním Coloradu,
ve východních oblastech Nového Mexika, ve středním a
severním Texasu. Jedná se o rostliny s válcovitým
stonkem dorůstající výšky až 200 mm při šířce 90 mm.
Skutečnou ozdobou jsou velké fialovočervené květy, které
za příznivých podmínek vydrží několik dní.
 |
Echinocereus perbelus
Echinocereus perbelus bývá mimo samostatného
druhu řazen jako varieta k Echinocereus reichenbachii.
Jako varieta k stejnému druhu (i jako samostatný druh) je uváděn rovněž Echinocereus fitchii. Druhové
jméno bylo zvoleno na počest Wiliama R. Fitche, muže jenž
doprovázel J.N. Roseho na cestách do Střední Ameriky a západního
Texasu. V porovnání s předcházejícím kaktusem
je Echinocereus fitchii drobnější (výška až 160 mm, šířka
50 mm), v kráse květů si s „perbelem”
nezadá. U až 100 mm širokých růžových květů upoutá
na první pohled tmavý jícen. Typové rostliny rostou u
Lareda ve státě Texas. Další lokality uvádí literatura
podél řeky Rio Grande, až téměř k Eagle Pass,
severozápadně od Paresa, a rovněž severní Coahuila, až
po Cuatro Cienegas.
 |
Echinocereus fitchii SB 861, Webb County,
Texas, USA
Podobně kvetoucím echinocereusem je Echinocereus
melanocentrus. Jak napovídá druhové pojmenování,
rostliny mají jeden černý (tmavě hnědý) středový
trn. Echinocereus melanocentrus roste v americkém státě
Texas, kde jej například Ludwig Bercht sbíral pod studijním
číslem LB 119 v Starr County.
 |
Echinocereus melanocentrus
Dalším z dnes představených pektinálních
kaktusů – vyznačujících se hřebenovitě uspořádanými
trny – je Echinocereus scopulorum. Otrnění tohoto
sloupkovitého kaktusu tvoří až 20 okrajových a až 10 trnů
růžové až hnědé barvy. Květ je růžový, průměru
kolem 100 mm. Domovinou tohoto echinocereusu je severomexický
stát Sonora, kde jej na několika lokalitách sbírali např.
Milan Zacha (MZ 781 – San Carlos), Alfred B. Lau (L 601
– Ensenada Chica) či Werner Reppenhagen (Rep 202 –
Miramar, Rep 219b – Empalme).
 |
Echinocereus scopulorum
Další zastavení bude u příbuzných
druhů kolem Echinocereus chloranthus a E.
viridiflorus. Echinocereus chloranthus patří k velmi
variabilním rostlinám, vzhled (otrnění, barva květu) je
velmi závislý na lokalitě, z niž konkrétní rostlina
pochází. Znalost lokality sběru je důležitá i z toho
hlediska, že některé ekotypy, zejména ty pocházející z jihozápadu
USA lze považovat za mrazuvzdorné. Echinocereus chloranthus
dorůstá výšky 150-200 mm, šířky pak až 70 mm. Žlutavě
zelené květy (barva dala rostlině druhové pojmenování)
vyrůstají většinou uprostřed stonku. Rostlina na snímku
pochází z okresu Otero v americkém státě Nové
Mexiko.
 |
Echinocereus chloranthus SB 245, Otero
County, New Mexico, USA
K základní varietě Echinocereus chloranhus (v.
chloranthus) bylo popsáno několik dalších variet –
var. russanthus, var. neocapillus, var. cylindricus. Echinocereus
chloranthus v. russanthus se od základní variety liší
hustším otrněním (trny načervenalé, rezavě červené,
hnědavé) a načervenalými (různé intenzity) květy. Výskyt
této variety je udáván z Texasu (Big Bend, Brewster
Co.) a lokalit v údolí řeky Santa Clara v mexické
Chihuahua. Fotografovaná rostlina pochází ze sběrů
Stevena Bracka z texaského Brewster County (rudá barva
květů není přiliž intenzivní).
 |
Echinocereus chloranthus var. russanthus SB
420, Brewster County, Texas, USA
Rovněž Echinocereus viridiflorus
patří k velmi proměnlivým rostlinám, tvořícím vícero
nalezištích forem. „Horská forma” bývá označována
jako var. montanus. Takto označované rostliny byly sbírány
například v Monarch Pass, v americkém státě
Colorado, kde se vyskytují v nadmořské výšce 2 800
m. Rostliny E. viridiflorus (včetně variet a forem) patří
k zástupcům amerických kaktusů, jedná se zároveň o
nejseverněji rostoucí echinocereus.
 |
Echinocereus viridiflorus var. montanus
Echinocereus lloydii je považován za
přírodní hybrid rostoucí na několika lokalitách státu
Texas (západně od Pecos, dále Davis Mountains či Brewster
County). Druhové pojmenování bylo zvoleno na počest F. E.
Lloyda, který rostliny dovezl. Dle literatury (L. Kunte –
Encyklopedie kaktusů ) vykazuje rostlina znaky rodičovských
druhů E. dasyacanthus a E. coccineus. Jedná se o značně
variabilní rostliny, fotografovaná rostlina (SB 731) E.
coccineus zrovna nepřipomíná (na rozdíl od fotky v již
zmiňované knize pana Kunte).
 |
Echinocereus lloydii SB 731, Pecos County, Texas, USA
Poslední dvě rostliny dnešní prohlídky
budou z jižní poloviny amerického kontinentu. Sulcorebutia
rauschii byla pojmenována na počest pana Waltera
Rausche, který ji nalezl v provincii Chuquisaca,
nedaleko Zudaňez, v nadmořské výšce 2 700 m.
Drobná rostlinka, dorůstající šířky stonku maximálně
kolem 30 mm nepatří co do rychlosti růstu k přeborníkům.
Právě naopak, na vlastních kořenech roste velmi pomalu,
zachovává si však – oproti roubovancům – přirozený
vzhled.
 |
Sulcorebutia rauschii
Gymnocalycium uruguayense se již v mém
seriálku objevilo (červen 2004). Tentokrát se můžeme
podívat na růžově kvetoucí varietu označovanou jako var.
roseiflorum. Rozdíl mezi nominální varietou a varietou
roseiflorum je pouze v barvě květu. Vedle uruguayské
lokality Paso de los Toros byly rostliny sbírány rovněž v Paso
Rial v departmentu Artigas nebo jižně od města
Artigas. Spolu s růžověkvetoucími rostlinami byly na
nalezištích pozorovány i rostliny s čistě bílými
květy.
 |
Gymnocalycium uruguayense var.
roseiflorum
To je v tomto měsíci všchno.
Mějte se červenci hezky a v dalším čísle I. N.
nashledanou.
- Martin Chalupski
|
