Sulcorebutia vasqueziana Rausch, Kakt.und and.Sukk., 21: 102, 1970
Sulcorebutia losenickyana Rausch var. vasqueziana (Rausch) Augustin et Gertel nom. illeg. in Augustin K., Gertel W., Hentzchel G., Sulcorebutia, Kakteenzwerge der bolivianischen Anden, p. 98, 2000

Druh byl W. Rauschem pojmenován na počest jeho bolivijského přítele a průvodce na cestách Roberto Vásquezovi.

Popis
Stonek jednotlivý, 15 mm vysoký a 20 mm široký, v kultuře často odnožující, 30 mm vysoký i široký, tvořící malé trsy, s tmavě zelenou až nafialovělou pokožkou; žeber asi 13, spirálovitě sestavená z plochých, podlouhlých hrbolků; areoly úzké, 3 mm dlouhé, 0,7 mm široké, s bílou nebo nažloutlou vlnou. Okrajových trnů 10 – 18, až 15 mm dlouhé, hřebenovitě uspořádané, tenké, více nebo méně ohnuté k tělu až zakroucené, navzájem propletené, světle žluté, zlatožluté až nahnědlé, se zesílenou načervenalou bází; bez středových trnů. Květy asi 25 - 35 mm dlouhé a stejně široké; vnější okvětní plátky fialově růžové, vně s olivově zeleným středním proužkem; vnitřní okvětní plátky fialově růžové (magenta), někdy dole bílé nebo přecházející více do červené, příležitostně také poněkud nažloutlé až oranžové; jícen světlejší až bílý; nitky i čnělka bělavé až nažloutlé, někdy zčásti načervenalé. Plod načervenale zelený, s hnědými nebo olivově zelenými šupinami. Semena asi 1,4 mm dlouhá a 1,2 mm široká.

Variety a formy
S. vasqueziana je velmi pěkná a charakteristická rostlina, výraznější rozdíly lze pozorovat hlavně v otrnění, některé rostliny mají trny kratší, více přilehlé, což vytváří celkově urovnanější dojem, jiné mají trny delší, více zohýbané a propletené, takže rostliny vypadají neupraveněji, více rozježené. Rovněž v barvě trnů existují rozdíly, od světle žluté až po zlatožlutou a nahnědlou, často ještě s tmavší až načervenalou bází. Rovněž vybarvení květů není zcela jednotné, některé rostliny mají květy více do červené, navíc kolísá rozsah světlejšího, někdy až bílého jícnu. Celkově však všechny tyto rozdíly nevybočují z jasně určené charakteristiky S. vasqueziana var. vasqueziana.

Nedlouho po S. vasqueziana byla popsána jako S. vasqueziana var. albispina odchylka vyskytující se poněkud jižněji s velmi světlými až bílými trny, které jsou kratší a více přilehlé, na kterou někteří autoři pohlížejí jako na součást S. vasqueziana var. vasqueziana. Je však určena samostatnou populací a existující rozdíly ji dále vést jako samostatnou varietu. Další taxony, které na infraspecifické úrovni sem patří, byly prvotně popsány jako S. losenickyana a S. verticillacantha var. chatajillensis.

Kromě sběru WR284, ze kterého byl vybrán typ druhu, byly jako S. vasqueziana označeny i sběry KK1208 a HS72. I nověji byla jako S. vasqueziana popř. S. vasqueziana f. označena řada sběrů různých sběratelů: KA69, 193, 194, BDH37, JD336, IF40, WF21, 22, G27, 43, HE52, 53, RH731, 732, LH19, 20, EK7063, 7064, FK76, 77, EM343, JK74, 75.

Výskyt a rozšíření
S. vasqueziana var. vasqueziana pochází z nepříliš velké lokality severozápadně od Sucre (Bolívie, departament Chuquisaca), typová lokalita leží u silnice Sucre – Alamos, v průsmyku Barranca (Warankha), v nadmořské výšce 2950 m. Ze stejného místa jsou uváděny i všechny ostatní sběry s nadmořskou výškou 2800 až 3100 m. Tato lokalita leží na východním okraji areálu rozšíření celého příbuzenského okruhu, z těsné blízkosti poněkud jižněji pochází S. vasqueziana var. albispina.

Poznámky
S. vasqueziana je blízce příbuzná s rostlinami, která byly popsány W. Rauschem jako S. losenickyana. Rozdíly mezi těmito dvěma taxony i celková situace na nalezišti ukazuje, že je lze těžko oddělit jako samostatné druhy. Většina autorů je nyní hodnotí jako dva infraspecifické taxony v rámci společného druhu, na úrovni druhu však má přednost jméno S. vasqueziana a všechny příbuzné taxony tohoto okruhu musí být na infraspecifické úrovni kombinovány k tomu jménu.

V posledním rozsáhlém zpracování rodu Sulcorebutia (2000) byl použit tento koncept, ale jako základní druhové jméno bylo použito S. losenickyana, zřejmě na základě skutečnosti, že tento taxon představuje vývojové centrum celého variačního okruhu s nesrovnatelně větší variační šíří, než všechny přidružené taxony, které odpovídají poměrně úzce vymezeným populacím z nalezišť na okraji celkového areálu rozšíření. Ale pravidla nomenklatury nepřipouštějí v tomto směru žádné výjimky. Pokud je na úrovni druhu spojeno více taxonů, musí zůstat zachováno druhové jméno, které je z hlediska publikace nejstarší, pokud to neodporuje některým jiným pravidlům. A to je v tomto případě S. vasqueziana.

Literatura

• Augustin K., Gertel W., Hentzchel G., Sulcorebutia, Kakteenzwerge der bolivianischen Anden, p. 93, 2000
• Backeberg C. et Haage W., Das Kakteenlexikon, p. 508, 1977
• Brinkmann K.-H., Die Gattung Sulcorebutia, p.56, 1976
• Lindner P., Přehled rodu Sulcorebutia Backeberg emend. Brederoo et Donald, Aztekia (mimořádné číslo), p. 93, 1982
• Odehnal J., Slaba R., Rod Sulcorebutia – poznámky pod čarou, Kaktusy 37 / speciál 2, 2001
• Pilbeam J., Sulcorebutia and Weingartia, A Collector's Guide, p. 93, 1985
• Slaba R., Sulcorebutia losenickyana s varietami, Kaktusy, 39: 34, 2003

Pěstování
V našich sbírkách je S. vasqueziana zastoupena dosti často, vegetativně lze snadno množit z odnoží, které jsou v kultuře dosti hojně vytvářeny, a které po dosažení potřebné velikosti vcelku snadno zakořeňují. Pěstování S. vasqueziana i ostatních příbuzných taxonů nevyžaduje žádné zvláštní podmínky, rostliny jsou nenáročné a snadno a pravidelně kvetou, a pokud nemají stejný původ, vytvářejí běžně i dobře klíčivá semena. Dostatek světla a čerstvého vzduchu a nárazová zálivka ve vegetační době jsou podmínky, které vyžaduje stejně jako všechny vysokohorské druhy. Nedodržení těchto podmínek vede k protahování stonků a redukci otrnění i květů.

Text: Otakar Šída

Foto Pavel Pavlíček ve sbírce Václava Šedy