Dr. Louis C. G. Pfeiffer se narodil 4. června 1805 v Kasselu, Hessen Nassau. Jeho otec B. Wilhelm Pfeiffer byl u hesenského soudního dvora vlivná osoba a tak syn byl už předen předurčen ke studiu. V šestnácti letech odchází na universitu Gottingenu, pak Marburgu, kde začíná studovat lékařství (1825) potom trvale studuje v Paříži a Berlíně. V roce 1830 povstala Varšava proti Rusku. Ruská vláda požádala o pomoc německých doktorů (tehdejší Prusko) a tak dr. Pfeiffer zde byl poslán jako chirurg. Po pádu Varšavy v roce 1831 mu byla nabídnuta služba dopisovatele v Rusku. Jako laskavý a vzdělaný člověk sympatizoval s nešťastnými lidmi, raději se vrátil zpět do Kasselu. V Polsku zažil hrůzy cholery, která přišla z Indie, později z této jeho zkušenosti vychází jeho písemné pojednání. Pracuje jako lékař, později tuto práci opouští a věnuje se úplně vědeckému zkoumání, psaní a hudbě. Jeho aktivita je obrovská. Překládá cizí lékařské zprávy do němčiny a studuje floru v jeho rodném Hessensku. V zimě 1838-39 navštívil Kubu. Sestavil seznamy a systémy kvetoucích rostlin, rozdělených do čeledí, rodů, druhů a sekcí apod. (Nomenclator botanicus nominum ad finem anni 1858 publici juris factorum, classes, ordines, tribus, familias, divisiones, genera, subgenera vel sectiones designan­tium enumeratio alphabetica; 1698 - 1752 pages; Kassel, 1873-74). V tu dobu se stává největší vedoucí autorita na kaktusy a na zemní plže – poněkud zajímavá kombinace zájmů! Začíná publikovat hodně článků a publikací o kaktusech.

Po návštěvě sbírky kníže Josepha Salm – Reifferscheid – Dycka (1773-1861), botanických zahrad v Berlíně a Mnichově, které mu byly zpřístupněny, zveřejňuje v roce 1837 v Berlíně Enumeratio diagnostica Cactearum hucusque cognitarum (192 stran) a Beschreibung und Synonymik der in deutschen Gärten lebend vorkommenden Cacteen (231 stran).

Velmi významná publikace je "Abbildung und Beschreibung Blühender Kakteen", která vycházela po částech v létech 1838 až 1850 v Kasselu s barevnými obrazy a popisy kaktusů. Lze ji rozdělit na dva díly. Na prvním díle spolupracoval společně C. Friedrich Otto (1783-1856), druhý díl už vydal dr. Louis. Pfeiffer sám. Dnes byla většina jeho popsaných druhů překombinovaná do jiných rodů apod. a tak si alespoň připomeneme původní názvy druhů vyobrazených barevných obrazů:

 Díl      I.

část 1 – 1838 Echinocactus Sellowianus Link & Otto, Echinocactus centeterius Lehmann, Mammillaria bicolor Lehmann, Echinopsis multiplex (Pfeiffer) Zuccarini, Cereus Hookeri Link & Otto

část 2 – 1839 Opuntia Salmiana Parmentier, Opuntia curassavica (Linné) Miller, Mammillaria cirrhifera Martius, Mammillaria Seitziana Martius, Echinocactus phyllacanthus Martius, Cereus Phyllanthus (Linné) De Candolle, Cereus latifrons Zuccarini

část 3 – 1839 Cereus Curtisi Link & Otto, Cereus flagriformis Zuccarini, Mammillaria uberiformis Zuccarini, Echinocactus leucacanthus Zuccarini, Cereus coccineus Salm-Dyck (1837) non De Candolle (1828)

část 4 – 1840 Cereus setaceus Salm-Dyck, Rhipsalis pentaptera Pfeiffer, Rhipsalis platycarpa (Zuccarini) Pfeiffer, Opuntia foliosa (Willdenow) Salm-Dyck, Mammillaria uncinata Zuccarini, Echinocactus acutissimus Link & Otto

část 5 – 1842 Echinocactus hybocentrus Lehmann, Cereus eriophorus Link & Otto ex Pfeiffer, Cereus undatus Link & Otto ex Pfeiffer, Opuntia coccinellifera (Linné) Miller, Mammillaria eriacantha Link & Otto

část 6 – 1843 Mammillaria pycnacantha Martius, Cereus Schrankii Zuccarini, Epiphyllum Altensteinii Pfeiffer, Opuntia brasiliensis (Willdenow) Haworth, Pereskia Bleo (Humboldt, Bonpland & Kunth) De Candolle

 Díl       II.

část 1 – 1845 Discocactus insignis Pfeiffer, Echinocactus Pfeifferi Zuccarini, Echinocactus turbiniformis Pfeiffer, Echinopsis oxygona (Link) Zuccarini, Cereus peruvianus Tabernaemontanus

část 2 – 1846 Echinocactus tetracanthus Lemaire, Echinopsis turbinata Zuccarini, Mammillaria zephyranthoides Scheidweiler, Pfeiffera cereiformis Salm-Dyck, Echinopsis pectinata (Scheidweiler) Fennel,

část 3 – 1847 Echinocactus concinnus Lemaire, Gymnocalycium reductum (Link) Pfeiffer, Echinocactus fossulatus Scheidweiler, Echinocactus Bridgesii Pfeiffer

část 4 – 1848 Phyllocactus phyllanthoides (De Candolle) Link, Echinocactus coptogonus Lemaire, Mammillaria elephantidens Lemaire

část 5 – 1848 Echinocactus Williamsii Lemaire, Echinocactus obvallatus De Candolle, Mammillaria nigricans Fennel, Cereus coerulescens Salm-Dyck, Echinocactus bicolor Galeotti

část 6 – 1850 Mammillaria conoidea De Candolle, Echinocactus arrigens Link, Discocactus tricornis Monville, Echinocactus echinoides Salm-Dyck, Echinocactus marginatus Salm-Dyck

Jeho strýc Carl Pfeiffer, autor Naturgeschichte deutscher Land- und SüsszeJasser-Mollusken (Weimar, 1821-28), mu zadal úkol zpracovat zanedbanou skupinu měkkýšů, kterou zpracoval na vysoké úrovni v několika dílech s jejich tříděním, popisy apod. Monographia Helicebrum viventium (8 vols.; Leipzig, 1847-77). Ve francouzsko-německé válce v roce 1870 padl jeho syn. Jeho výzkumy nikdy nepřinesly velké zisky a tak se na stáří musí uskrovnit. Umírá 2. prosince 1877.

V roce 1845 na jeho počest popsal Salm-Dyck nový rod čeledi Cactaceae – Pfeiffera. Jeho druhové jméno nesou např. i rody Echinocactus, Ferocactus atd. Podobně jeho jméno nesou rody měkkýšů: Achatina, Astarte, Buccinum, Bulimus, Calusilia, Cyclotus, Cylindrella, Cytherea, Fusus, Spirála, Nerita, Pisidium, Planorbis, Pupa, Stoastoma, Succinea, Triton, Trochus a Unio.

Dr. Pfeiffer byl opravdu dobrý znalec kaktusů, rozpoznal mnoho odlišujících morfologických znaků, na jejichž základě zavedl několik nových rodů (Epiphyllum, Cephalocereus, Discocactus, Gymnocalycium apod.). Jeho kaktusářské znalosti ovlivnily na dlouho nejednoho kaktusáře, proto bychom v dnešní době neměli zapomínat na kaktusářskou historii.