 |
Peyotl – jak dlouho ještě? Lophophora – rod kaktusovitých jeden z nejzajímavějších. Snad každý z kaktusářů jej má, a má je rád. Nemyslím tím rád břichem – jako třeba já mám rád plzeňský. Myslím tím rád - esteticky, jako kytku milou, nepíchavou a snadno kvetoucí. Kytku hlaďoučkou a měkoučkou jako dětská prdelka. Kytku opředenou legendami, vyprávějícími o účincích chemických látek, které v sobě obsahuje. Kytku, kterou u sebe mít v Mexiku prostě nemůžete. Za kaktus nalezený v autě máte problém, ale je-li to lofofóra, pak je to na arest (kriminál), za držení drogy. Vzpomínám si, že i u nás se účinky požití těchto kaktusů zkoušely, ještě za starého dobrého socialistického Československa. Nikdy jsem neslyšel o žádných halucinacích, které by poživatel prožíval. Ale párkrát jsem slyšel, že jedlík vyblinkal nejen lofofóru, ale i snídani z předvčerejška. Je to asi proto, že u nás ty kytky prostě nemají tu šťávu, co mají kytky v Mexiku. Já sám jsem si jí jednou jen lízl, tak hořký snad nejsou ani pocity poslance, kterého chytli při krádeži rumu v samoobsluze. Zájem o pěstování Lophophora williamsii v českých zemích však prudce narůstá. Vím o čem mluvím. Semínka téhle kytky pro naší prodejnu nestačíme shánět (nabídněte!). Posuďte sami – rok 1996 – poptávka 70 porcí, 1997 – 177 porcí, 1998 – 220 porcí, 1999 – 750 porcí a letos už evidujeme zájem o 920 porcí semen, a to ještě není konec distribuční sezóny! Ve vyhledavačích na internetu najdete řadu odkazů na články, ve kterých se objevuje slovo peyotl – a je jich docela dost. Zcela jistě i tahle informovanost má za vinu tuhle mezkalínovou hysterii. Pro představu uvádíme alespoň některé z „vysvícených” článků (výňatky): Nalezeno na www.spirala.club.cz: (výňatek) ADRESY A CENY MEXICAN CALEA Pramen: http://members.xoom.com/dahy/herbar/herbar.htm, autor Václav Daňhelka (http://members.xoom.com/dahy/index.htm) Nalezeno na: www.multiweb.cz/aaab/hlavni.htm (výňatek) 3.1.1. Meskalin CHEMIE: Meskalin je 1-(3,4,5-trimethoxyphenyl) beta-aminoethan. Je velice zajímavé, že je chemicky blízký adrenalinu, noradrenalinu, dopaminu, DOM, DOB, TMA. Byl k nám dovážen už před II. sv. válkou jako sušené řízky (mezkalové knoflíky či koláčky) nadzemní části Lophophora Williamsi, kaktusu Peyotl. Syntetizován byl na přelomu století. Samotný kaktus obsahuje 40 dalších alkaloidů, které snad nejsou psychotropní, ale nějak účinkovat mohou. Nejvíce je v něm meskalinu (až 0.58%). PŮSOBENÍ: Velké dávky mohou poškodit játra a ochromit dýchací centrum (dávky bývají 200 až 600 mg, běžně 3g). Halucinogenní účinek se projeví teprve po jeho strávení. Nejvíce se koncentruje v játrech a ledvinách, nejméně v mozku a míše. Polovina se vyloučí nezměněná za 6 - 8 hodin. Působit začíná za 1 - 2 hodiny, účinek trvá 6 - 12 hod. Snový stav je po droze povlovnější, po syntetickém preparátu silnější a kratší. Vegetativní účinky jsou podobné jako u LSD, mydriáza, změny pulsu, poruchy dýchání. Jiné alkaloidy obsažené v droze provokují na začátku nevolnost a zvracení. Po opakovaných injekcích meskalinu byla zjištěna tolerance, a to i na LSD. Mezi těmito dvěma látkami tedy existuje zkřížená tolerance. Při opakovaném použití ovšem mohou být poškozena játra. Nalezeno na http://andmat.kgb.cz/soc.htm (výňatek) K velkým objevům celé řady nových halucinogenů a stimulantů došlo po objevení Amerického kontinentu v r. 1492. Dvacet let poté se do Evropy dostala první semena tabáku. Původně se tabák kouřil v dýmce, doutníky se začaly vyrábět ve Španělsku počátkem 18.stol., první cigarety vznikly až okolo r. 1830. Do této doby byla evropská "drogová scéna" celkem mnoho let poklidná. Až s koloniálními výboji a velkými zámořskými objevy se situace razantně změnila. Do Evropy se dostalo mnoho nových plodin, mezi nimi i kokain, ve větší míře opium a konopí, meskalin. V 16.století pronikla marihuana (v souvislosti s psychoaktivními účinky) například do díla Francoise Rabelaise, ve třetí knize o Pentagruelovi. V 18 století se seznámil s účinky hašiše sám Napoleon Bonaparte a francouzský psycholog Jean Moreau považoval marihuanu za prostředek vhodný pro porozumění a vcítění se do psychotických stavů svých pacientů. Další drogou dovezenou z Jižní Ameriky byly kokové listy keře Erythroxylon cocca. (alkaloid kokain byl izolován až r. 1859) Koka byla a stále je součástí Jihoamerických civilizací. Kokové listy byly žvýkány při práci ve vysokých nadmořských výškách, v organismu docházelo ke stahu periferních cév a nižšímu výdeji tepla. Anestetický účinek vedl ke snížení pocitu hladu a odbourání únavy. Velikou roli v Mexickém indiánském náboženství hrál kaktus Peyotl, jehož hlavní složkou je meskalin, ten umožňoval spojení s božským světem. I on se dostal (avšak v podstatně menší míře než kokain) do Evropy. 19. století bylo ve znamení chemických pokusů s omamnými látkami. Roku 1804 byl izolován morfin, r. 1859 kokain, dále byl vyroben kodein r. 1883 a heroin 1898, r. 1900 meskalin. V Číně proběhly známé tři opiové války. Nalezeno na : www.mediweb.cz/scripts/detail.asp?ID=10089 (výňatek) Důležitou součástí dějin náboženství, snad ve všech částech světa, byly (a někde dosud jsou) halucinogenní drogy. Houbový kult indiánů Střední Ameriky je zhruba 4000 let starý a přežívá částečně doposud (třeba “božské maso” – lysohlávky Psylocybe mexicana – s dobou nejvyššího rozkvětu u aztéckých kněží). Mezi tradiční halucinogeny patří i mexický kaktus peyotl (Lophophora Williamsi – obsahuje meskalin) nebo amazonská “epena” – šňupací prášek z kůry stromu virola (Virola calophylloidea). Námel paličkovice nachové (obsahuje LSD) býval v Evropě v době středověku příčinou poměrně častých i hromadných otrav žitem (epidemie popisované jako “svatý oheň”). Zlou pověst měly i tzv. drogy nočních stínů, jako kořen mandragory, bobule rulíku zlomocného, semena blínu či durmanu atd. Nalezeno na: www.smoke.kgb.cz/Images/O3.htm (výňatek) Meskalinové kaktusy Dalším halucinogenem Nového Světa je meskalin obsažený v mnoha druzích amerických kaktusů. Původně byl zřejmě rituálně využíván jen peyotl (Lophophora williamsii) posléze i další druhy (např. San Pedro - Trichocereus pachanoi). Užívání peytlu, který roste v pouštích Mexika, je staré již několik tisíciletí. Po dobytí říše Aztéku vstoupila konzumace peyotlu do ilegality - Španělé se ho snažili zcela vymýtit - přistižené Indiány mučili a zabíjeli. Katolizace domorodců zanechala na peyotlovém náboženství hluboké stopy - jeho dnešní podoba obsahuje mnohé křesťanské prvky. V 19. století byla izolována a pojmenována aktivní složka peyotlu - meskalin, který se tak stal prvním chemicky čistým halucinogenem známým západnímu světu. Brzy nato se podařilo meskalin vyrobit uměle. Až do poloviny dvacátého století jej pro jeho psychedelické účinky užívala jen úzká skupina lidí. V roce 1953 meskalin vyzkoušel Aldous Huxley a svůj zážitek popsal v knize Brány vnímání (The doors of percept ion), čímž zřejmě zahájil masové šíření peyotlu. V roce 1970 se peyotl dostal v USA na seznam zakázaných látek. Jediná výjimka byla udělena církvi Native American Church, jejíž členové mohou peyotl pro náboženské účely užívat. Počet domorodých stoupenců NAC je dnes několik stovek tisíc - i z kmenů, které původně peyotl neznaly. Známý příklad peyotlových rituálů byl popsán u mexického kmene Huicholů. Indiáni zde pořádají každoroční poutě za peyotlem, který pak obřadně konzumují a zažívají náboženské vize (Peter Furst - Halucinogeny a kultura). Kaktusy rodu Lophophora obsahují celou řadu alkaloidů. Analýza L. williamsii prokázala přítomnost šedesáti alkaloidů, z nichž je kromě meskalinu psychoaktivních ještě několik (např. sedativní pellotin). Lophophory jsou malé kaktusy, jejichž tělo je z větší části kryto pod povrchem země. Nad zem vyčnívá jen do výšky několika málo centimetrů. Nadzemní část má pravidelný kruhový tvar s průměrem do 12 cm a je středovými rýhami rozdělena na několik částí. Lophophory nemají ostny, jsou pokryty jen jemným chmýřím. Růst lophophor je velmi pomalý - může trvat i 15 let než doroste. Rod Trichocereus zahrnuje mimo jiné asi 10 meskalinových kaktusů. Nejznámějším z nich je San Pedro - Trichocereus pachanoi. Ten se vyskytuje v horských oblastech Ekvádoru a na rozdíl od peyotlu je velkého vzrůstu - dosahuje až několikametrové výšky. Koncentrace meskalinu je v San Pedru poměrně vysoká - až 2% v sušeném kaktusu. T. pachanoi roste poměrně rychle. Oba kaktusy se většinou požívají sušené. Obvyklá dávka meskalinu se pohybuje v řádu stovek miligramů (200-600 mg), což odpovídá deseti až dvaceti peyotlových výhonků. Tyto kaktusy se vyznačují odpornou chutí, která vyvolává nauzeu - indiáni dlouho před rituálem nejí, což je má "očistit" - v praxi tento půst pomáhá předejít nevolnosti. Účinky meskalinu a LSD jsou velmi podobné. Někteří zkušení uživatelé obou psychedelik mezi nimi nacházejí určité rozdíly - meskalin popisují jako laskavější a více empatogenní. Meskalin je strukturně blízký adrenalinu, chemicky náleží mezi fentelyaminy (je to beta-trimetoxyfenetylamin) Lophophory jsou domácími kaktusáři poměrně hojně pěstovány. Panuje ale názor, že obsah meskalinu je v peyotlech pěstovaných v naších světelných podmínkách (minimum slunečných dnů) velmi nízký. Je ovšem možné, že se jedná jen o účelovou pomluvu šířenou sukulentáři, aby pěstování Lophophor nepřilákalo nadbytečnou pozornost. Malé sazeničky peyotlu a dalších Lophophor lze na dobírku objednat u Chrudimského kaktusáře. Nalezeno na http://bazworld.3web.cz/knihy/lsd.htm (výňatek) Potom co se nám zdařilo vyřešit záhadu posvátné houby teonanacatl v poměrně krátkém časovém období jsem se začal zabývat problematikou další mexické magické drogy dosud chemicky neprobádané, ololiuhqui. Ololiuhqui je aztécké pojmenování pro semena jisté popínavé rostliny (Convolvulaceae), která podobně jako meskalinový kaktus peyotl a houba teonanacatl, byla v předkolumbovském období Aztéky a spřízněnými kmeny používána při náboženských obřadech a magicko-léčebných praktikách. Dodnes je ololiuhqui stále užívána indiánskými národy jako jsou: Zapotekové, Chinantekové, Mazatekové a Mixtekové, které donedávna stále žily izolovaně bez velkého ovlivnění křesťanstvím v odlehlých končinách jihomexických hor. Brilantní studii o historických, etnologických a botanických aspektech ololiuhqui publikoval v roce 1941 Richard Evans Schultes, ředitel Harvardského botanického muzea v Cambridgi ve státě Massachusetts. Tuto práci autor pojmenoval "Příspěvek k našim vědomostem o Rivea corymbosa, narkotické ololiuqui Aztéků" (A Contribution to Our Knowledge of Rivea corymbosa, the Narcotic Ololiuqui of the Aztecs). Následující líčení historie ololiuhqui pochází hlavně z Schultesovy monografie. (Poznámka překladatele: Jak R.G.Wasson zdůrazňuje, termín "ololiuhqui" je příkladem puntíčkářské ortografie, daleko populárnější termín ololiuqui je hláskování užívané Schultesem. Viz Botanical Museum Leaflets, Harvard University 20, 161-212, 1963) Nejrannější záznamy o této droze byly vyhotoveny španělskými kronikáři v šestnáctém stolení, kteří též zmiňují peyotl a teonanacatl. Františkánský fráter Bernardino de Sahagun, se o ní zmiňuje ve slavné kronice Historia General de las Cosas de Nueva Espana, kde píše o zázračných účincích ololiuhqui. "Je tu bylina, nazývaná coatl xoxouhqui (zelený had), která plodí semena zvaná ololiuhqui. Tyto semena otupují a olupují o rozum, jsou brány jako jed." Nalezeno na http://bbs.vslib.cz/bbs2www/CZdrugs/0199 (zřejmě výňatky z nějaké konference)
Posted By: Hassan (FromShu-Tupsmarthe-Ads) on 'CZdrugs' Title: Re: Castaneda Date: Mon May 10 16:49:40 1999 Jedna se o sp. Lophophora Williamsii, je to kaktus uplne bez trnu, na povrchu ma jen takovy chmyri, vypada jako rozplacnuta buchta a roste dost pomalu rek bych tak 1 cm prumeru / rok). Sam jsem nekolik exemplaru pestoval, ale co jsem cet, tak meskalin obsahuji jen importy, u nas pestovany kaktusy ne. Zajimavy na te rostline je, ze ma strasne dlouhej a tlustej koren (mozna i vetsi nez samostatna rostlina), vrsek se pak odrezava, susi a takovy "button" se pak poziva. Ucinky podobny jako LSD.
Nalezeno na www.samuel.cz/~pothead/html/ap3.html Požití kaktu Lophophora williamsi. Účinná látka meskalin Dávka: 3 katusy o průměru 6.5, 7,2 a 8,0 cm v průměru 19 :00 Jdu do města. Cesta do města mi zabere obyčejně něco kolem půlhodinky, dnes je přesun poněkud pomalejší. S sebou nesu tři omyté a očištěné Lophophory. Tvar těchto kaktusů je velmi specifický, jsou to malé kulaté koláčky o průměru cca 7 cm a výšce asi čtyřcentimetrové. Každý kaktus vespodu plynule přechází do mohutného kořene, který jsem odřízl. Kakty zbavené kořenů jsem pečlivě očistil od chmýří pozůstalého na koláčcích od posledních květů. Dále jsem je omyl pod proudem studené vody. Takto upravené kaktusy jsou připraveny k přímé konzumaci. Velkým problémem pro potenciální adepty meskalinové vize je odporná chuť těchto kaktusů, která spolehlivě převálcuje předchozí hrdinské řeči mnoha objektů. Tato chuť se nedá dobře definovat, já osobně bych ji definoval jako chuť kaktusu. Strukturou se kaktusové maso podobá okurce. Okurky jím normálně a pojídání kaktusů mi nevadí (jsem na chuť kaktusu poněkud zvyklý). Případným konzumentům doporučuji Lafajovu metodu tzv. kečupové brzdy. Tato metoda spočívá v přímém spolknutí kousku kaktu s následným zapitím kečupu přímo z připravené láhve. Čím ostřejší kečup, tím je brzda účinnější. Já osobně takovou zbabělost neuznávám. Odpornou chuť považuji za určitou oběť kaktusovému bohu. Jinými slovy, kdo chce poznat skvělý účinek peyotlu, měl by být schopen triviality vydržení několik chvilek nedobré chuti. Cestu do města absolvuji pomalou chůzí spojenou s konzumací peyotlů. První kaktus je pravý očistec. Dva nebo tři první kousky lehce vyvolávají reflex zvracení, který je ovšem třeba nevnímat. Další sousta již jdou. Když vcházím do města, mám všechny tři kakty snědeny. Cítím se výborně najeden. 20 : 00 Sedím v hospodě, obklopen asi dvanácti přátelskými objekty. Cítím se dobře, piju pivo. Nepozoruji žádný účinek. 21:00 Již několik minut hovořím s člověkem, kterého jsem ve městě ještě neviděl. Dozvídám se od něj, že je ze Švýcarska a pracuje jako elektromechanik v AKUMě. Je mu dvacet osm a je to velmi milý chlapík. Komunikuje anglicky, německy, francouzsky a španělsky. Pozoruji u sebe sníženou schopnost komunikace, ovšem ne na lingvistické, nýbrž na paměťové bázi. Kaktus se ozývá. Cítím mírnou malátnost, tolik typickou pro nájezd většiny halucinogenů. Švýcar je klasickej západní hulič, zvu ho tedy na špeka, který jdu ubalit. 21:20 Špek ubalen. Balil se mi velmi dobře a rychle. Malátnost mizí a začínám být nadupaný energií. Vizuální halucinace minimální (takové mám i normálně). Jdeme se Švýcarem hulit. Model je dobré kvality, údajně je to Bílá Vdova. 21:50 Po zahulení se vracíme do hospody. Nemůžu mluvit. Jsem ohromen účinkem hulení, mění se mi vnímání. Zeď ztrácí svoji klasickou stavbu. Zrak, na který jsem zvyklý, si dává přestávku a na jeho místo nastupuje krasohled. Lidé jsou nadměrně červení a vypadají skoro jako Indiáni. Místnost a okolí vůbec nabývá mexického rázu. Je mi jasné, že meskalin byl hulením zjevně pokopnut. Nemohu v hospodě déle postávat, mizím společně s několika dalšími lidmi. Jdeme někam. 23:00 Jsem někde jinde. Je to irská hospoda, kde je zábava v plném proudu. Venku na vzduchu jsem se spravil a teď je mi neuvěřitelně dobře. Cítím se opět skvěle, halucinace neustávají, ovšem příval energie také ne. Dobře se mi mluví. Povídám si s jednou holkou, vidím ji až do hlavy a přijde mi plná tajemství a neznáma, i když ji dobře znám. Penis mám tvrdý jako na kokainu. Stimulace nervových zakončení je úžasná. Zkouším zavřít oči, otevírám je až po deseti minutách. Je to paráda. Halucinace nejsou tak přímočaré a neochvějné jako na LSD, více se podobají psylocibynovým vizím. Jsou ovšem jemnější a barevnější, nemohu určit dominující barvy. Chce se mi hýbat. Jdu pryč, tentokrát sám. 24:00 Jsem doma. Procházka domů pod jasným nočním nebem byl výborným zážitkem. Měsíc na mě několikrát kývnul. Možná, že se tam někdy podívám osobně. Šlo se mi nádherně, průměrnou rychlost chůze odhaduji na 10 km/hod. Ač tma, moje vidění bylo naprosto bez chyby. V tu chvíli bych si troufnul vylézt i na dvacetimetrovou skálu, řídil bych se pouze instinktem. Mozek se zbavuje posledních stop nahulenosti a perfektně pracuje. Přemýšlím nad zařazením svého já do okolního světa. Vychází mi několik vzorců s přesností několika fraktálů. 1:00 Ležím v posteli, usmívám se, mám zavřené oči. Pomalu usínám. Chůvami mi jsou jemné záclonky vizionářských halucinací. Vyjasnilo se hodně věcí a hodně věcí bylo naplánováno. Usínám bez problémů. Závěr: Meskalin je velmi příjemná vizionářská halucinogenní látka. Pomáhá nabýt ztracené energie. Zvyšuje výkon mozku bez následných dojezdů. Významný sexuální stimulant. Příznaky otravy žádné na rozdíl od houbiček. Zvyšuje noční perception. Na urychlení účinku (plně patrný až po dvou hodinách) je vhodná marihuana.
|
