(Ukázka z knihy L: Kunte - P. Pavlíček: Nová kniha o kaktusech)
Nedílnou součástí života kaktusáře je i administrativa. Je lhostejné, zda ji vykonáváme v sešitě či na počítači, ale své záznamy musíme hlídat jako oko v hlavě, neboť po ztrátě dat bychom již nikdy stoprocentně své rostlinky neurčili.
Každý má jiné představy o tom, jakou šíři záznamů je třeba k výsevu evidovat. Základní údaje jsou:
1) Pořadové číslo.
2) Jméno rodu, druhu, variety.
3) Další údaje o lokalitě jméno s polním nebo studijním číslem sběratele nebo distributora.
4) Zdroj, odkud jsme semena získali.
5) Datum výsevu.
K těmto údajům lze přidat další, např. počet vysetých semen, počet vyklíčených semen, % klíčivosti (to je důležitý údaj, kterým lze hodnotit zdroj, odkud jsme semena pořídili). Při pozorování a zapisování údajů se meze nekladou. Záleží jen na vaší pečlivosti, kam až budete pokračovat, v knize je totiž možné uvést ztráty po pikýrování, datum prvního květu, počet semen v plodu, atd.
Políčko s výsevem jednoho druhu je pak označeno jmenovkou s číslem (pořadovým číslem výsevu), které může být navíc lomeno letopočtem výsevu.
Semena, která se chystáme vysévat, je třeba vyčistit. I když se nám mohou jevit čistá, vždy na nich ulpívají drobná znečištění, jako třeba zbytky sladkého oplodí. Ta se mohou po výsevu a navlhčení stát živnou půdou pro bujení hub s následným zánikem embryí, nebo klíčenců. Metodika je celkem jednoduchá. Připravíme si růžový roztok manganistanu draselného - hypermanganu, který pořídíme v každé lékárně. Semínka vysypeme na kousek čistého plátna a klůcek se semínky v roztoku opatrně prsty promneme. Stejný postup volíme, když sklidíme plody a chceme semena oddělit od dužnatého obsahu plodu (například u koryfant nebo echinocereusů).
Jakési sterilizace semen dosáhneme použitím peroxidu vodíku, který se běžně najde v domácí lékárničce (jen nesmí být příliš starý a tím pádem neúčinný). V 3% roztoku je namáčíme po dobu asi pěti minut. Poté, co semena oschnou, je dobré je ještě namořit některým z osvědčených mořidel (např. Fundazol, Orthocid apod.). Samotné moření semen provedeme tak, že do lékovky nebo krabičky od filmů nasypeme na špičku nože mořidla a přisypeme semínka. Lékovku uzavřeme a obsah v mořidle protřeseme. Takto ošetřená semena lze už přímo vysévat, nebo uložit ke skladování. Je zjištěno, že semena uložená v ledničce, si několikanásobně prodlouží dobu, po kterou jsou schopna dobře klíčit.
K výsevu kaktusových semen nám dobře poslouží každá nádoba, která jde dobře uzavřít průsvitným víčkem, nebo přiklopit třeba tabulkou skla. Výborně se hodí třeba průsvitná krabička od nanukového dortu, různé dózy z průhledného plastu, vyhovující jsou polystyrénové misky přikryté tabulkou skla. V poslední době je možné v papírnictvích koupit průhledné dózičky o rozměrech 19 x 14 x 7 cm, do kterých se vejde přesně 12 plastikových květináčků o rozměrech 4 x 4 cm. Do jednoho takového květináčku můžeme vysít asi 50 semínek. Povrch substrátu je však možné rozdělit proužky z tvrzeného PVC na menší políčka, takže lze vysít i více druhů do jednoho květináčku - třeba čtyři odlišné kaktusy po 10 semínkách. Výhoda spočívá v tom, že v případě napadení povrchu jednoho květináčku plísní, můžeme nádobku z dózičky vyndat a ošetřit, nebo zlikvidovat, aniž bychom museli manipulovat s ostatními.
Drobná semena lze s úspěchem vysévat tak zvanou Fleischerovou metodou. Je to výsev do skleněné zavařovací láhve, tj. láhve se skleněným víčkem a s možností utěsnění uzávěru pryžovým kroužkem, které dnes opět můžeme nakoupit v obchodech. Vzduchotěsným uzavřením pomáháme k udržení sterility výsevního prostoru, kde je navíc mnohem snadnější udržovat stálou vlhkost.
Vysévat můžeme i do otevřeného prostředí, tady je však vždy problém jednak s možností přesychání nebo přemokření výsevu, jednak i s větší možností napadení plísněmi, řasami apod.
Čistoty semen jsme dosáhli, ale co s čistotou prostředí? Není to tak složité. Sterility skleněných nádob lze docílit vyvařením v horké vodě, kdy postačí asi 10 minut varu. Vlhký substrát pro výsev sterilizujeme také teplem, například tak, že jej v mikrotenovém sáčku či ve skleněné nádobě ponoříme do vody, kterou uvedeme do varu, a asi 20 minut vyváříme. Stejného efektu dosáhneme umístěním do mikrovlnné trouby, kde substrát ohříváme po dobu asi 10 minut na nejvyšší výkon.
Umělohmotné nádoby dezinfikujeme pečlivým vymytím některým z kuchyňským saponátů a poté použijeme některý z běžných desinfekčních prostředků, nebo i středně fialový roztok hypermanganu.
Pro velkou většinu semen vyhovuje stejné složení substrátu, jaký používáme při přesazování kaktusů, jen je třeba použít jemnějšího sítka, abychom dosáhli granulace max. 1 až 2 mm. Můžeme použít i různých drtí, např. přesátou škváru, písek, antuku, perlit - a nebo i různé směsi výše uvedených komponentů. Do výsevní nádoby nasypeme asi 3 - 4 cm substrátu a plochým dusátkem povrch mírně stlačíme a urovnáme. Používáme-li k výsevu malé květináčky, plníme je až po okraj a poté mírně upěchujeme. Vyséváme-li na větší plochu více porcí semen, rozdělíme ji tak, že do substrátu zařízneme proužky z tvrzeného PVC (školní PVC podložky) a povrch rozdělíme na přiměřeně velká políčka. Na 1 cm2 se běžně vejde asi 3 - 5 semen, větších semen i méně. Substrát navlhčíme převařenou vodou, můžeme do ní přidat i některé hnojivo a protiplísňový přípravek Previcur. Ve starší literatuře najdeme pokyn, abychom substrát tak navlhčili, až se povrch substrátu mírně leskne. Podle našich zkušeností je takto lesklý substrát už přemokřený. Přílišná vlhkost substrátu pak vede v rychlému výskytu řas, které mohou výsev velmi decimovat.
Na takto připravený povrch substrátu sypeme opatrně semínka a snažíme se, aby byla pokud možno rovnoměrně rozprostřená na ploše. Po výsevu můžeme povrch ještě přestříknout peroxidem vodíku nebo roztokem Previcuru, doporučuje se také použití přípravku Bicom Basic, který stimuluje klíčení i růst a tvoří preventivní protiplísňovou ochranu. Poté už výsev zavíčkujeme tak, aby styk s vnějším prostředím byl co nejvíce omezen. Výsev umístíme na místo, kde je mnoho světla, přičemž věřme, že v bytě půl metru od okna je už světla nedostatek. Nejlépe je tedy umístit výsev přímo za okno, lépe mezi okna (ve starých domech), nebo přímo do skleníku, což je asi nejlepší. Je velmi důležité, aby nádoba s výsevem byla stíněná před přímým slunečním zářením! Uzavřené prostředí se ve chvilce přehřeje a vyklíčené rostlinky se během několika minut spolehlivě uvaří. To poznáme podle toho, že zelené kuličky kličenců zbělají a odumřou.
Výsev na přirozeném světle provádíme vždy v době časného jara. Je to proto, aby rostlinky pod přirozeným světlem dostatečně narostly a byly tak dobře připraveny na suché zimování. Abychom nemuseli být vázáni na termín výsevu a na vyhledávání vhodného místa k umístění výsevu, lze vysévat i pod umělé světlo. V tomto případě může být výsev umístěn kdekoliv v bytě, přitom vysévat můžeme prakticky kdykoliv. Podrobnosti o výsevech pod zářivky uvádíme v další části příručky.
Výsev je nutné několikrát týdně pozorovat. I přes veškerou péči se může stát, že výsev příliš vyschne, použijeme pak opět převařenou vodou. Zaléváme velmi opatrně, abychom drobné klíčence nevyplavili. Tomu můžeme zabránit tím, že do substrátu umístíme kousek skleněné nebo umělohmotné trubičky. Vodu pak lijeme do trubičky ke dnu nádoby, odkud pak vzlíná k povrchu substrátu. Výsev lze zalévat také podmokem, protože všechny výsevní misky (kromě zavařovacích sklenic) mají odtokové otvory ve dně.
Zpozorujeme-li na povrchu výsevu bílá vlákenka plísní nebo uvidíme-li, že zelené kuličky klíčenců mění barvu, jsou světlejší a vodnatí, musíme okamžitě zasáhnout! Výsev otevřeme, odvětráme a postižené rostlinky odstraníme. Napadený květináček izolujeme od ostatních a dále pozorujeme. Při větším napadení všechny rostlinky vytáhneme a vyrovnáme na čistý papír tak, aby se vzájemně nedotýkaly, přestříkneme je nějakým protiplísňovým prostředkem (Fundazol, Previcur) a necháme oschnout. Po týdnu je zřejmé, které rostlinky vydržely, ty pak přesázíme do čerstvého, sterilního substrátu.
Začínají-li se semenáčky v misce tísnit, připravíme se k přepichování. Nedá se to stanovit časově, některé rostlinky jsou tak vitální, že je třeba k přepichování přistoupit už za 2 měsíce po výsevu, jiné třeba až za půl roku. Výsev postupně větráme, čímž semenáče zvykáme na normální prostředí. Substrát necháme mírně vyschnout, nádobu zcela otevřeme a k rostlinkám se tak dostane neomezeně čerstvého vzduchu. Semenáčky poněkud ztratí na objemu, jejich pokožka ztmavne, stonková pletiva se zpevní. To je stav asi 14 dnů po vyschnutí substrátu. V této době lze semenáče opatrně vyjímat z výsevní misky, pokládat na čistý papír. Ostrými nůžkami zkrátíme kořínky, které by neměly být delší než 1 cm. Semenáče necháme den dva ležet, čímž se zahojí ranky na odstřižených koříncích, případně i další drobná poranění, která jsme rostlinkám při vyjímání ze substrátu způsobili.
Nejlépe se osvědčilo vysévání pod obyčejné zářivky. Pro začátek úplně postačí dvoutrubicové těleso dlouhé 60 cm. Odstraníme kryt zářivek, aby výsevům nic nestínilo a zářivku pověsíme asi 2 - 3 cm nad víčko výsevních misek (asi 5 - 6 cm nad výsev). Rostlinkám svítíme maximálně 12, obvykle však asi 10 hodin denně. Teplota ve výsevním prostředí by se měla pohybovat mezi 25 - 30 °C ve dne, v noci může klesat i pod 20 °C. Vysokohorské druhy (Rebutia, Sulcorebutia apod.) klíčí lépe při nižších teplotách - asi okolo 20 °C.
Výsev pod umělé světlo má své nesporné výhody. Pěstitel může vysévat prakticky kdykoliv, není odkázán na jarní měsíce, nemusí dbát toho, aby rostlinky do zimy byly dostatečně silné, aby vydržely dlouhé období sucha. Výsev a přepíchané rostlinky mohou být pod zářivkami třeba i rok. Při přechodu na slunce je však na místě velká opatrnost. Semenáčky musíme alespoň měsíc umístit na nepříliš exponovaném místě, nutné je stínění a přísun čerstvého vzduchu dostatečným větráním.
Semenáčky je třeba pikýrovat, nebo-li přepichovat, či přesazovat a to do mírně vlhkého substrátu, který má zhruba stejné složení, jako substrát pro výsev. Stejné nároky jsou i na sterilitu substrátu. Před prací je vhodné povrch substrátu mírně stlačit a přestříknout přípravkem Previcur. Přepichujeme do různých misek nebo květináčků. Často se používají třeba misky z plastů, např. od nanukových dortů. Na dnu misky je nutno propálit dostatečný počet odtokových otvorů, stejnými otvory lze zajišťovat přísun vody při zalévání podmokem.
Velkou pozornost je třeba věnovat označení rostlinek. To zajišťujeme zapíchnutím jmenovky z tvrzeného PVC vždy na začátek řádky přepíchaných semenáčů. Na jmenovce je většinou jen číslo, které lze identifikovat podle záznamu v knize výsevů.
Semenáčky je nutné přepichovat poměrně hustě. Mezi jednotlivými rostlinkami by neměla být větší mezera, než je průměr stonku mladého kaktusu. Pro pikýrování existují dvě základní metody. Pokud počet přepichovaných rostlin není velký, můžeme použít tu lepší, šetrnější, ale pomalejší variantu. Do substrátu špičatým dřívkem děláme důlky, do kterých měkkou pinzetkou vkládáme semenáče a dřívkem kořínky zahrneme. Obyčejně zůstává asi 1/3 rostlinky pod úrovní substrátu. Tento způsob je opatrnější, vyhneme se poškození rostlinky.
Druhou metodou je pikýrování tím způsobem, že špičky kořínků sevřeme do pinzety a semenáček tímto způsobem zasuneme do substrátu. To je sice mnohem rychlejší postup, ale může při něm dojít k poškození kořínků s nepříjemnými následky.
Po přepíchání misku přestříkneme roztokem přípravku Previcur a umístíme ji na stíněné místo. Počkáme alespoň deset dnů a teprve pak rostlinky zalijeme a následně je udržujeme v mírném vlhku, s občasným krátkodobým vyschnutím. K dalšímu přepíchání přistoupíme opět poté, co se rostlinky v misce tísní.