Taxon
Rebutia canacruzensis Rausch, Kakt. und and. Sukk., 27: 49, 1976
Lobivia haagei (Frič et Schelle) Wessn. var. canacruzensis (Rausch) Rausch, Lobivia 85, p. 116, 1987
Jméno R. canacruzensis je odvozeno od místa původu blízko Cana Cruz (Bolívie, departament Chuquisaca, provincie Nor Cinti).

Popis
Tělo
Stonek jednotlivý, krátce válcovitý, až 25 mm široký a 40 mm vysoký, s velkým masitým řepovitým kořenem; pokožka tmavě šedozelená, při oslunění s fialovým tónem. Žeber 10-11, přímá nebo málo stočená, rozdělená do 4 mm dlouhých a širokých, okrouhlých hrbolů; areoly oválné, 1 mm dlouhé, bíle a hnědě plstnaté. Trnů 11, jen okrajové, přilehlé, až 3 mm dlouhé, štětinovité, sklovitě bílé s hnědou bází.
Květy
postranní, 35 mm dlouhé a 25 mm široké; květní lůžko a trubka růžové s nečetnými tmavě hnědými šupinami s malým množstvím bílých vlasových štětin; květní trubka až 15 mm dlouhá, z toho na 7 mm srostlá s čnělkou, uvnitř růžová; vnější okvětní lístky kopinaté, růžové s hnědými středními proužky, vnitřní okvětní lístky kopisťovité, okrouhlé, růžové s tmavšími středními proužky; nitky růžové, prašníky nažloutlé; čnělka a blizna světle zelené, 4 sevřená ramena ve výšce nejvyšších prašníků.
Plod
kulovitý, ve zralosti s papírovině tenkou slupkou a rozpadající se, asi 6 mm široký.
Semena
hnědočerná, asi 1,0 mm velká.

Variety
Variety ani formy nebyly popsány, druh v malé oblasti výskytu vykazuje jen velmi malé rozdíly v závislosti na podmínkách stanoviště. Sytost barvy květů je nízká, v dalších dnech květy ještě více blednou, někdy světle růžová přechází až do téměř bílé. Kromě typového sběru WR 642 byl druh sbírán i nově V. Šedou (SE 102), rostlina z tohoto sběru je vyobrazena na přiloženém snímku.

Výskyt
Druh je známý z omezeného areálu mezi Cana Cruz a Camargo (Bolívie, departament Chuquisaca, provincie Nor Cinti), odkud z nadmořské výšky 3700 m pochází typový sběr W. Rausche (WR 642).
Poznámky k terénnímu pozorování - Václav Šeda:
Na snímku představená Rebutia canacruzensis má přidělené studijní číslo SE-102 a pochází z výsevu semen, nalezených na stanovišti daleko vzdáleném od místa, které je udané v popisu druhu. Nepříliš početná populace těchto rostlin byla náhodně nalezena jen několik km od Cucho Ingenio, při cestě na Potosí. Rostliny rostly na rozpadlé břidlici, která byla deštěm tak nasáklá, že se doslova houpala pod nohama. Rostly výhradně jednotlivě, neodnožovaly a byly silně napité. Teplota se pohybovala kolem 12 °C. Přesto jejich velikost jen o málo přesahovala 1 cm průměru. Věřím, že v době sucha zatahují pod úroveň terénu, bez květu je lze nalézt jen šťastnou náhodou. Přestože tato oblast Bolívie je mimořádně bohatá na rostlinná společenství, místo na kterém jsme rostliny nalezli , bylo prakticky jak bez doprovodné vyšší vegetace, tak i bez dalších kaktusů, jedinou výjimku tvořilo několik rostlin Lobivia pugionacantha v. versicolor. Výsev sebraných semen se zdárně vyvíjel a po 3 letech rostlinky k mému překvapení vykvetly bledě růžovými květy. Porovnáním habitu, květů a semen s kulturními WR 642 jsem dospěl k názoru, že u Cucho Ingenio jsme nalezli další, dosud neznámé stanoviště Rebutia canacruzensis.
Další vývoj rostlin je podobný, jako u ostatních rebucií této sekce. Po počátečním rychlém a v prvních letech dlouživém růstu, kdy se vytvořily poměrně mohutné řepovité kořeny, dorostla těla do průměru cca 20 mm, jsou krátce válcovitá a neodnožují. Podobně jako jiné vysokohorské rostliny, i ony obtížně snášejí naše letní vedra a při neopatrné zálivce snadno ztrácejí kořeny.

Pěstování
Svými nároky se R. canacruzensis neliší od ostatních příbuzných taxonů. Pěstování ze semen je snadné, výsevy jsou jednotné a udržují všechny charakteristiky druhu. Semenáčky dobře narůstají a během několika let dosahují květuschopnosti. Při dodržení základních požadavků rostou dobře na vlastních kořenech, silnému řepovitému kořenu vyhovuje dobře propustný substrát a v době růstu nárazová zálivka až po jeho předchozím vyschnutí, dostatek světla a čerstvého vzduchu, a v období klidu lépe úplné sucho a teploty pod 10 oC.

Poznámky
R. canacruzensis pochází z oblasti, kde lze na poměrně malém prostoru nalézt řadu populací rodu Rebutia, jejichž areály se v mnoha případech také překrývají. Přitom i při současném kvetení lze křížence nalézt jen zcela výjimečně a populace jsou většinou velmi jednotné a oddělené bez vzájemných přechodů. Chovají se tedy jako samostatné druhy bez ohledu na často značnou podobnost. Rozdíly v rámci populací jsou nepatrné a jednotné zůstávají rovněž výsevy. Kulturní rostliny pouze v závislosti na kultuře celkově více narůstají. R. canacruzensis je charakteristická zejména svými bělavě růžovými květy s růžovým jícnem, připomínajícími poněkud květy R. eos, od které se liší zejména zbarvením těla, poněkud většího než u většiny blízkých taxonů, i otrněním. Barva květů je často velmi světlá, někdy až bílá.

Literatura
Pilbeam J., Rebutia, p. 75, 1997
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2: 625, 1980

Autoři
Text Otakar Šída, foto a sbírka Václav Šeda.