Taxon
Parodia aureispina Backeberg, Blätter für Kakteenforschung, 1934: 7, 1934
Parodia aureispina Backeb. var. elegans Backeb., Descriptiones cactacearum novarum, 1: 31, 1956
Parodia aureispina Backeb. var. mojotoroensis Wesk., Die Gattung Parodia 2, p. 204-205, 1992
Přiléhavý český název této oblíbené rostliny by byl "parodie zlatotrnná" (lat. aurum = zlato, spina = trn).

Popis
Tělo
stonek kulovitý, až 75 mm široký, temeno vpadlé, pokryté vlnou, hustě překryté zlatožlutými trny; pokožka živě zelená, hustými trny jen málo prosvítající; kulovité, až 5 mm vysoké bradavky uspořádány do spirálovitých řad; areoly 4-5 mm od sebe vzdálené, kulaté, asi 2,5 -3,5 mm široké, hustě bílé vlnaté, teprve ve stáří lysé. Okrajových trnů 20-30 (až do 40), bílých, rovných, nestejně dlouhých, paprskovitě rozprostřených, především do stran směřujících a navzájem propletených, téměř štětinovitě tenkých, až 10 mm dlouhých, středové trny až 4-8, nejčastěji 7, z toho 4 uspořádány do kříže, zlatožluté, 1 ve středu areoly, 10-15 mm dlouhý, krátce háčkovitý.
Květy
vyrůstají současně ze středu stonku, 25-40 mm dlouhé, perikarpel 5 mm široký, světle zelený, s bílou vlnou a světlými či nahnědlými štětinkami v horní části; receptakulum nažloutlé, dosti hustě pokryté krátkou špinavě bílou vlnnou, z níž vyrůstají hnědavé štětinky; vnější okvětní lístky čistě žluté, vnitřní okvětní lístky asi 25 mm dlouhé, 3,5-5 mm široké, zlatožluté; nitky zlatožluté, čnělka krémová, laloky blizny 3-4 mm dlouhé.
Plod
kulovitý, asi 5 mm v průměru, blanitý, se zbytky zaschlého květu.
Semena
0,4 mm široká, světle hnědá, hladká, lesklá, s velkou bělavou strofiolou.

Variety
Jedná se o velmi variabilní druh s přechody do jiných "druhů". Nominátní varieta má středové trny žluté či zlatožluté a zůstává menší, kulovitá.
var. vulgaris Brandt, která je ve sbírkách nejčastější, se liší rezavými až červenohnědými špičkami středových trnů; ve stáří roste do silných sloupků a bývá také označována jako P.aurihamata hort.
var. scopaoides (Backeb.) Brandt se odlišuje středovými trny sytě červenohnědavými, květ je žlutooranžový s červeným jícnem.
var. erythrostaminea Brandt je synonymním popisem předchozí variety.
var. mojotoroensis je rovněž synonymní jméno, a to pro rostliny z typové lokality, které mají méně okrajových trnů (20) než udává Backeberg v popisu (asi 40).

Výskyt
Jediný, téměř kolmý skalní sráz u železničního mostu nad říčkou Mojotoro v argentinské provincii Salta. Byla tam objevena již na počátku třicátých let a objevil ji patrně Stümer. V r. 1935 na laně mezi hejny vos za velkých nesnází ji sbíral H.Blossfeld, po něm F.Ritter (FR 922),
Rausch (R 707c),
Herzog (DH 121) a
Käsinger (FK 87).
Rausch potvrzuje, že sběr je možný pouze na laně za úsvitu, kdy jsou vosy ještě prokřehlé. Díky této obraně je naleziště téměř neporušené, ač je na frekventovaném místě.

Pěstování
Jako všechny parodie roste ze semen velmi pomalu. Od velikosti třešně však s ní nejsou problémy, jestliže dodržujeme základní pravidla: hodně slunce, hrubá a propustná zemina, vydatná zálivka v létě a naprosté sucho v době odpočinku.
Barevný snímek, sbírka i text: Miroslav Veverka.

Poznámky
Brandt se pokusil kolem P.aureispina soustředit blízce příbuzné taxony a zpřehlednit problematiku okruhu P.mutabilis - P.aureispina. Kromě výše uvedených variet přiřadil k P.aureispina několik starších dubiózních taxonů.
Jeho
var. rubriflora (Backeb.) Brandt je však synonymum pro P.sanguiniflora (viz AK 51/1987), stejně tak jako nově popsaná
var. rubriantha Brandt.
var. erythrantha (Speg.) Brandt je synonymní s P.microsperma
var. erythrantha (Speg.) Wesk. (viz AK 59/1988).
var. grandiflora Y. Ito je naproti tomu neplatným pozdějším jménem pro var. vulgaris Brandt.

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae vol. 3, p. 1590, 1959
Blossfeld H., Eine Kakteen-Sammelreise in Südamerika, Kakteenkunde, p. 43, 64, 84, 1936
Brandt F.H., Parodien in Revision, Kakteen und and. Sukk., 20: 162-168, 1969
Krainz H., Die Kakteen, C VI c., 15.3.1958
Werdermann E., Blühende Kakteen und and. Sukk., tab. 127, 1937
Weskamp W., Die Gattung Parodia, p. 370-377, 1980

Autoři
Barevný snímek, sbírka i text: Miroslav Veverka.
Snímek semen: Zdeněk Voráček.