Taxon
Sulcorebutia tiraquensis (Cárdenas) Ritter, Cact. Succ. J. Gr. Brit., 16 : 79, 1961
Rebutia tiraquensis Cárd., Cactus (Paris), 13 : 257, 1957
Druh byl pojmenován podle místa výskytu u města Tiraque v Bolívii.

Popis
Tělo
stonek většinou jednotlivý, někdy odnožující, ploše kulovitý, až 550 mm vysoký a 120 mm široký; epidermis šedozelená až modravě šedozelená.Žeber 13-26, přímá nebo spirálovitě stočená, až 5 mm vysoká, příčnými zářezy rozdělená na hrboly; areoly úzké podlouhlé, 5-7 mm dlouhé, 10-12 mm od sebe vzdálené, s bělavou plstí, která později šedne. Okrajových trnů u mladých rostlin 12-13, později zvyšuje až na 30; středové trny 1-2, odlišitelné jen v mládí, u starších rostlin okrajové a středové trny těžko rozlišitelné; všechny trny 5-30 mm dlouhé, tenké, jehlovité, zpočátku žlutavě hnědé, později tmavohnědé.
Květ
vyrůstá z boku v horní polovině těla, 35 mm dlouhý, 30 mm široký, květní lůžko až 5 mm široké, se světle zelenými šupinami, trubka krátká, jen 2-3 mm dlouhá; vnější okvětní lístky lopatkovité, až 12 mm dlouhé a 4 mm široké; hnědavě červené; vnitřní okvětní lístky lopatkovité delší a širší než vnější, 15 mm dlouhé a 6 mm široké, purpurové; tyčinky dole purpurové, nahoře bělavé, čnělka 20 mm dlouhá, zbarvená stejně jako tyčinky, blizna osmiramenná, žlutavá, Ramena až 1,5 mm dlouhá.
Plod
kulovitý, 4 mm široký, fialově růžový, holý.
Semena
1,4 mm velká, matně černá.

Variety
Kromě nominátní variety jsou popsány variety
var. electracantha s trny žlutými,
var. longiseta s trny až 50 mm dlouhými.
S. tiraquensis je velmi variabilní taxon s řadou provizorních jmen. Většinou se však jedná o stanovištní formy nominátní variety. V rámci jednotlivých variet se projevuje velká proměnlivost především v počtu, délce a barvě trnů.

Výskyt
Všechny variety rostou v Bolívii v departmentu Cochabamba, provincie Carrasco v okolí města Tiraque. Typová lokalita druhu je na 107 km silnice z Cochabamba do Santa Cruz ve výšce 3200 m n. m.

Pěstování
Sulcorebutia tiraquensis roste ve vysokých polohách a jako všechny vysokohorské druhy vyžaduje velmi světlé stanoviště s dostatkem čerstvého vzduchu. Zimní stanoviště vyžaduje světlé a chladné při teplotách nad 12 stup. C začínají rostliny růst, deformují se a v příštím roce nekvetou. Rostou dobře na vlastních kořenech a brzy dosahují květuschopné velikosti. Roubovanci kvetou bohatěji, ale je lépe roubovat jen pro urychlení růstu semenáčků. Po dosažení potřebné velikosti je lépe rouby sejmout a zakořenit. Špatně pěstované rostliny podléhají snadno houbovitým chorobám, nekvetou vůbec nebo jen velmi málo.

Poznámky
S. tiraquensis i se svými varietami je často pěstována. Přispívá k tomu dobrá klíčivost semen, která je u S. tiraquensis vyšší než u ostatních druhů rodu Sulcorebutia.
Patří do okruhu S. steinbachii spolu s
S. lepida,
S. totorensis a dalšími.
Rausch ve svých seznamech polních čísel vedl příbuzné taxony jako variety S.steinbachii. S.tiraquensis var. bicolorispina nom. prov. byla platně popsána jako S. agalata.

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1553, 1959
Brinkmann K.H., Die Gattung Sulcorebutia, p. 52, 1976
Lindner P., Rod Sulcorebutia, Aztekia, p. 90-91, 1982
Říha J., Problém zvaný Sulcorebutia? Kaktusy, 23 : 119, 1987
Ullmann J., Sulcorebutia tiraquensis var. electracantha, Atlas kaktusů 1989, 63, 1989

Autoři
Text: Jaroslav Ullmann.
Foto: Viktor Havelík.