Taxon
Mammillaria microhelia Werdermann, Monatsschr. Deutsch. Kakt. Ges., 2 : 236, 1930
Mammillaria microheliopsis Werd., notiz. Bot. Gart. Mus. Berlín, 11 : 278, 1931
Mammillaria microhelia (Werd.) var. albiflora Backeb. et Knuth, Kaktus ABC, p. 381, 1935
Leptocladia microhelia (Werd.) Buxb., Oesterr. Bot. Zeitschr., 98 : 82, 1951
Jméno microhelia znamená "malé sluníčko" - podle tvaru a uspořádání okrajových trnů.

Popis
Tělo
stonek jednotlivý nebo někdy na bázi odnožující, válcovitý, vysoký až 150 mm a široký 35-45 mm, temeno zaoblené, bradavky světle zelené, krátce tupě kuželovité na hrotu zaoblené, mírně zploštělé, 6 mm dlouhé a 6-7 mm široké na bázi. Areoly v obrysu hruškovité, v mládí běloplstnaté, později holé, na dolním okraji s prohlubeninou, z níž vyrůstají okrajové trny. Axily v mládí řídce bělovlnaté, později nahé. Středové trny v počtu 0-4, většinou 1-2, až 11 mm dlouhé, jehlovité, dolní lehce zakřivené, horní přímé, hladké, tuhé a na bázi ztlustlé; mají rubínovou barvu a na bázi jsou světlejší. Mezi mladšími a staršími areolami bývá rozdíl v počtu středových trnů. Okrajové trny v počtu kolem 50, 4-6 mm dlouhé, horní kratší, tence jehlovité až štětinovité, tuhé, hladké, zářivě zlatožluté až červenohnědé, pravidelně rozložené po obvodu areoly, lehce odstávající, propletené se sousedními a zakrývající tělo rostliny.
Květy
zvonkovité, asi 16 mm dlouhé a široké; vnější okvětní lístky na bázi zelenavě bílé se sytě zelenožlutým středním proužkem, na hrotu často zbarvené do růžova, kopinaté, špičaté, většinou celokrajné nebo jen slabě pilovité. Vnitřní okvětní lístky bělavé až krémové i zelenavě žluté, hedvábně lesklé, podlouhlé, špičaté, celokrajné. Nitky čistě bílé, prašníky bledě žluté, čnělka na bázi bílá, nahoře bledě zelená, blizna bledě zelená.
Plod
růžový, kyjovitý, 11 x 4 mm velký, se zaschlým okvětím.
Semena
zelenožlutá, lesklá, hruškovitá s bočním oválným hilem, s jemně síťkovaným povrchem, průměr 1 mm.

Variety
var. microheliopsis (Werd.) Backeberg, Blätt. Kakt. Forsch. gen. 131, sp. 8, 1937 byla původně považována za samostatný druh. Dnes se považuje za extrémní formu M. microhelia. Byly popsány i přechodné typy. Var. microheliopsis má 6-8 středových trnů (většinou 7) a 30-40 okrajových trnů; velmi proměnlivá ve vybarvení trnů.
var. albiflora Backeb. in Backeberg et Knuth, Kaktus ABC p. 381, 1935, n. n.
var. rubispina, Cact. Succ. Journ. (USA) 4 : 381, 1933; pouze krátký popis bez udání autora; popis odpovídá M. microhelia.

Výskyt
Mexico, stát Querétaro. Typová rostlina byla sbírána v Sierra San Moran ve výšce 2000 m, roste v kamenitém substrátu. Hunt (1985) uvádí naleziště Sierra Zamorano, které je totožné s předchozím, jde jen o chybné psaní jména lokality.

Pěstování
Vyžaduje velmi propustnou půdu a nesnáší přemokření, zejména na podzim. V létě snese více vody za předpokladu dobré drenáže. Nejlépe roste v teplém skleníku a zvláště na jaře vyžaduje hodně tepla. Snadno se množí odnožemi, semenáče rostou pomalu.

Poznámky
Je zařazena do podrodu Hydrochylus, řada Leptocladodae a je blízce příbuzná s M. droegeana.

Literatura
Craig R.T., The Mammillaria Handbook, p. 293, 1945
Hunt. D.R., Mammillaria names, Bradleya, 3 : 62, 1985
Pilbeam J., Mammillaria, a collector`s guide, p. 95, 1985

Autoři
Text: Rudolf Dufek.
Foto: Karel Crkal ve vlastní sbírce.